Poslední[az]Poslední] Oſlednij věc, kteráž činí soud poslednie strašlivý, jestiť hrozné výpovědi očekávanie. Kteráž tehdy od súdce spravedlivého ukrutně bude vypovědína. A ta výpověd jest hrozná zvláště pro troji věc. Nájprvé pro nejistotu její, neb žádný toho nezví, kterak má býti, až se stane. Jakož Eclesiastes dí: Jsú spravedliví i múdří skutkové jich v rukú božích, avšak člověk neví jistě, jest li milosti boží hoden, čili nenávisti. Ale všecky věci k budúcímu času nejistě zachovávají se. Jakož se čte v životech svatých, že jeden opat maje umřieti tři dni ležel, ničímž[ba]ničímž] nicimž nehýbaje a oči otevřené maje. Tehdy jeho bratří řekli mu: Otče, kde jsi? I odpověděl: Před súdcem všech lidí stojím. I řekli bratří: A ty se bojíš? Kterýž řekl: Vší silú, kterúž sem mohl, přikázaní boží ostříhal sem, ale jsem člověk, nevím, jsú li skutkové moji vzáctní před bohem, jinak sú súdové boží a jinak lidští. A protož se bojím, aniž jist sem, leč přijdu před boha. Neb dí svatý Řehoř: Častokrát spravedlnost naše před bohem nespravedlnost jest, a smrdí často, a nám se zdá stkvúcí a vonná. Jestiť cesta, kteráž se lidem zdá upřímná, a konec její vede k zahynutí. A že jest tento svrchu dotčený opat dobrý v srdci rozjímal tyto věci, byv pilen přikázaní božích ostříhati, avšak se soudu božího velmi bál. Také se čte v týchž knihách, že jeden starý dobrý člověk řekl: Tří věcí se velmi bojím. První vyjití duše mé z těla. Druhé[bb]Druhé] Drnhé, když se budu mieti okázati před bohem. Třetí, když budu čeka[19r]číslo strany rukopisuti