[20r]číslo strany rukopisusoud páně s národy. Tehdážť zajisté pán ztroskotá[bh]ztroskotá] ztroſtokotá cedry libanské, totiž pyšné a naduté jeho zvláště nepřátely, kteříž přišedše ke cti povyšovali se jako cedrové libanští. Tiť jakožto dým zhynú, když budú na tom soudu poníženi a k ničemuž ovšem přivedeni. Hlas ten páně budeť také jakožto hrom zemi tepa. Jakož Job říkal: I budeť moci na velikost hrózy hromóv jeho patřiti. Neb David dí: Hřímal jest s nebe pán a najvyžší vydal jest hlas. A opět Job dí: Hřímati bude pán hlasem svým divně. A svatý Augustýn dí: I což spieš vlažná duše vyvrácení hodná! Protož kto neprocítí a nestraší se takového hřímaní, nespieť, ale mrtvýť jest. Také slovo páně podobné bude k blejskaní. Jakož dí Zachariáš: Vyjdeť jakožto blejskota střela jeho a pán v trúbu zatrúbí. A Izaiáš dí: V ten den budeť trúbeno[bi]trúbeno] trúbneo v velikú troubu. A svatý Jan Zlatoustý na řeč svatého Matouše, že moci nebeské pohnú se, takto dí: Zajisté hlas veliký, hlas trouby hrozný, jehož uposlechnúti musie všickni[bj]všickni] wſſykni živlové, kterýž skalé roztrhati bude, peklo otevře, brány měděnné zláme, okovy mrtvých zruší a z hlubokosti propastí duše vyvolá a k tělóm svým navrátí a k soudu jíti přinutí. Tyto pak všecky věci tak se rychle skonají, jako vystřelená střela spěšně přeběhne. Jakož apoštol k Korintóm dí, že v rychlosti a okamžení v poslední troubě to se stane. O té trúbě dí svatý Jeroným, dobrý mnich: Kolikrátž kolivěk na ten den zpomenu, vdycky se vším svým srdcem straším. Neb jím li, pím li i co jiného činím,