dobývanie, kteříž stříbro kují a pečlivi jsú, aniž jest nalezení skutkuo jich. Neb vykořeněni sú a do pekla sstúpili a jiní na jich místa povstali. Tuto řeč Baruch prorok napsal, tato slova rozjímaje Prosper takto jest v svých řečech položil: Kde sú nepřemožení oratorové, kde ti, kteříž sú slavně svátky své pósobili, kde ti, ješto koně s pilností krmili, kde hajtmané zástupuo, kde mocní ukrutníci? Však všickni prach a pýr, však v krátkých sloviech jest jich života pamět, pohleď do jich hrobuo a viz, který služebník a který pán, který bohatý a který chudý, rozeznaj, muožeš li, vězně od krále silného a od mdlého, pěkného od škaredého.

Věděti sluší, že lidská sláva, z které by koli věci přišla, pro čtyři příčiny má ode všech potupena býti. První příčina, neb jest nájmrzčejší z své povahy, druhá, že jest nájmarnější a nájkřehčejší v svém trvání, třetie, neb jest nájfalešnější v slibu, čtvrtá, neb jest nájzlobivější v odplatě. Řekl sem nájprvé, že jest najmrzčejší, a to z svého přirození, to vysvědčuje písmo knih Machabejských, kdež takto dí: Sláva jeho lajno a červ, dnes se povyšuje, a zítra nebývá nalezen. Co v zdajších věcech ohyzdnějšího lajna, co mezi živočichy zavrženějšieho červa, protož, poněvadž časná člověčí sláva jest lajno a červ, nemá býti žádána, ale utíkána od lidí, neb jest sláva světa dřevu shnilému podobná. Jakož o tom mudřec praví, že v noci svítí, ale ve dne shnilé se nalézá. Neb co jest jiného člověka marnou slávou