[57v]číslo strany rukopisunapsal, což sám pán pověděl. Skrze ten kříž pokání se mínie, kteréž každý hříšník z potřeby má přijíti a ustavičně nésti, ač u věčném blahoslavenství se pánem Kristem žádá kralovati. A protož svatý Jeroným dí: Potřebné jest pokánie, kteréž neb se srovnaj s hřiechy, aneb je jistě převyš. A svatý Augustýn: Ktož koli spasen býti žádá, což koli[ex]koli] řoli smradu po čistém kúpeli křtu na sebe přijal jest, musí to obmyti aspoň slzami mysli. Ale snad dieš: Tvrdá jest řeč tato, nemohu já světem zhrzeti a těla svého v nenávisti mieti a je trápiti. Slyš k tomu ne mú, ale Jeronýma svatého odpověd, kterýž dí: Nemožné jest, aby kto i zdejších i budúcích dobrých věcí užíval, aby zde břicho a tam mysl naplnil a z rozkoší do rozkoší šel, aby v obojím[ey]obojím] obo im světě, totižto i na nebi i na zemi se slavný ukázal. Toho potvrzuje svatý Řehoř a dí: Mnozí žádají vyletěti z biedy tohoto vypovědění do radosti nebeské, ale nechtějí prázdni býti utěšenie světa. Volá je k sobě milost Krista pána, ale odvolává je zase radost světa, nejedni žádají zemříti smrtí spravedlivých, ale nechtějí živi býti životem jich. Takoví na věky zahynú, neb skutkové jich puojdú za[ez]za] ža nimi. A svatý Bernart dí: Trpkost obcování svatého Jana křtitele rozkošným hříšníkóm jest tvrdý posel věčné smrti. Proč my tehdy, nerozumná hovada a zeměplazové zemští, blázníme a v rúcha drahá odívati se pospícháme a hojně, stkvostně i rozkošně hodovati chceme? Poněvadž ten, nad nějž mezi syny lidskými ne[58r]číslo strany rukopisupovstal