Co si dlužen pánu mému? L16,6 A on vece: Sto lahvic oleje. I vece jemu: Vezmi listy své a seď rychle a napiš patdesáte. L16,7 Potom vece jinému: A ty co si dlužen? Jenž vece: Sto strychóv pšenice. I vece jemu: Vezmiž rejistra svá a napiš osmdesáte. L16,8 I pochválil jest pán vladaře nepravosti, že by opatrně učinil. Neb synové tohoto světa opatrnější jsú nežli synové světla v pokolení svém. L16,9 I jáť pravím vám, čiňte sobě přátely z zbožie nepravosti, aby když zhynete, přijali vás do věčných přiebytkuov. L16,10 Ktoť jest věren v malé věci, i v většíť věren bude. A ktožť v malé věci jest nepravý, i u většíť nepravý jest. L16,11 Protož poněvadž v nepravém zboží nebyli ste věrní, což jest pravého, i kto vám svěří? L16,12 A poněvadž v ciziem věrni ste nebyli, což vašeho jest, kto vám dá? L16,13 Nižádný služebník nemuož dvěma pánoma slúžiti, aneb jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, anebť jednoho snese, a druhým pohrdati bude. Nemóžete bohu slúžiti a zboží.“
L16,14 I slyšeli sú všecky tyto věci zákonníci, kteříž byli lakomí, a posmievali sú se jemu. L16,15 I vece jim: „Vy jste, ješto se spravedlivi činíte před lidmi, ale buohť zná srdce vaše. Nebo což před lidmi vysokého jest, ohavnost jest před bohem. L16,16 Zákon a proroci až do Jana prorokovali sú, a odtud královstvie božie se zvěstuje a každý proti němu násilé činí. L16,17 Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominúti nežli z zákona jednomu slovci upadnúti. L16,18 Každý, ktož púštie ženu svú a jinú pojímá, cizoloží. A ktož puštěnú od muže pojímá, také cizoloží.“
L16,19 „Člověk jeden byl bohatý a obláčil se v zlatohlav a v kment a hodoval na každý den skvostně.
