život, jenž tě jest nosil, a prsové, kterých si požíval!“ L11,28 A on vece: „I ovšem, blahoslavení, kteří slyšie slovo božie a ostřiehají ho.“
L11,29 A když se zástupové sbiehali, poče praviti: „Pokolenie toto pokolenie nepravé jest, znamenie hledá, a znamenie jemu nebude dáno, jediné znamenie Jonáše proroka. L11,30 Nebo jako Jonáš byl jest za znamenie Ninivitským, takež bude i syn člověka pokolení tomuto. L11,31 Královna od poledne vstane na súd s mužmi pokolenie tohoto a potupí je, neb jest přijela od končin země, aby slyšala múdrost Šalomúnovu, a aj, viece nežli Šalomún tento. L11,32 Mužie ninivitští povstanú na súd s pokolením tiemto a potupie je, neb sú pokánie činili k kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tento.“
L11,33 „Žádný nezažiehá sviece a v skrýši ji stavie ani pod kbelcem, ale na sviecnu, aby ti, kteří vcházejí, světlo viděli. L11,34 Sviece těla tvého jestiť oko tvé. Bude liť oko tvé sprostné, všecko tělo tvé budeť světlé. A pakliť bude nepravé, tělo tvé také temné bude. L11,35 Protož viz, aby světlo, kteréž jest v tobě, tmú nebylo. L11,36 Pakliť tělo tvé všecko světlé bude, nemaje žádné částky temností, budeť světlé všecko a jako sviece blesku osvietíť tě.“ L11,37 A když jest odmluvil, prosil ho jeden zákonník, aby obědval u něho. A všed posadil se za stuol.
L11,38 Tehdy zákonník, za zlé maje, v sobě poče řieci: „Proč by se neumyl před obědem?“ L11,39 I vece pán k němu: „Nynie, vy zákonníci, což zevnitř jest čieše a mísy, čistíte, ale což vnitř jest vašeho, plno jest lúpeže a nepravosti. L11,40 Blázni! Však ten, který jest učinil, což zevnitř jest, učinil jest také, což vnitř jest. L11,41 Ale však což vám zbývá, dávajte almužnu, a aj, všeckyť věci čisté budú vám. L11,42 Ale běda
