z oka bratra tvého. L6,43 Neboť nenie strom dobrý, kterýž činí ovoce zlé, ani strom zlý, čině ovoce dobré. L6,44 Nebo jeden každý strom z ovoce svého poznává sě. Nebo ani s trnie zbierají fíkóv, ani se kře zbierají víněnky. L6,45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynášie dobré a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé. Nebo z hojnosti srdce usta mluvie. L6,46 Což pak vzýváte mě: Pane, pane, a nečiníte, což pravím?“
L6,47 „Každý, jenž přicházie ke mně a slyší řeči mé a činí je, ukáži vám, komu podoben byl by. L6,48 Podoben jest člověku stavíciemu dóm, kterýž kopá hluboko a založil jest základ na skále. Rozvodněnie pak učiněného, udeřil jest potok, udeřila jest řeka na dóm ten, a nemohla jest jím hnúti, nebo založen bieše na pevné skále. L6,49 Ktož pak slyší, a nečiní, podoben jest člověku stavíciemu dóm svój na zemi bez základu, na kterýž udeřil jest potok, a ihned padl jest. A učiněn jest pád domu toho veliký.“
VII.
L7,1 Když pak doplnil bieše všecka slova svá v uši obce, šel jest do Kafarnaum. L7,2 Setníka pak některého sluha, zle maje sě, mějieše umřieti, kterýž jemu bieše drahý. L7,3 A když uslyšal bieše o Ježíšovi, poslal jest k němu staršie z Židóv, prose jeho, aby přišel a uzdravil sluhu jeho. L7,4 A oni, když přišli biechu k Ježíšovi, voláchu jeho pilně řkúce jemu, že hoden jest, aby jemu to dal, L7,5 nebo miluje lid náš a školu on ustavil jest nám. L7,6 Ježíš pak jdieše s nimi, a když nedaleko bieše ot domu, poslal jest k němu přátely setník řka: „Pane, neroď truditi sě, neboť nejsem hoden, aby všel pod střechu mú, L7,7 protož i mě samého nejsem hoden, usúdil sem, abych přišel k tobě, ale řci slovem a uzdraven bude sluha mój. L7,8 Nebo i já člověk sem pod mocí ustavený, maje pode mnú rytieře, a diem tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Poď, a pójde, a sluze mému: Učiň toto, a činí.“ L7,9 To uslyšav Ježíš, divil sě jest, a obrátiv sě následujícím sě zástupóm, řekl jest: „Jistě pravím vám, ani v Izraheli také viery nalezl sem.“ L7,10 A navrátivše sě, kteříž posláni biechu, do domu, nalezli sú sluhu, kterýž nedužil bieše, zdravého.
L7,11 A stalo sě jest potom, jdieše Ježíš do města, kteréž slove Naim, a jdiechu s ním učedlníci jeho a zástup hojný. L7,12 Když pak přiblíži sě bráně městské, aj, mrtvý vynášěn bieše, syn jediný mateře své, a ta vdova bieše, a zástup městský s ní. L7,13 Kterúž když uzřel bieše pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jest jie: „Neroď plakati!“ L7,14 A přistúpil jest a dotekl sě jest mar. Ti pak, kteříž nesiechu, stali sú. I vece: „Jinochu, tobě pravím, vstaň!“ L7,15 A sědl jest, kterýž bieše umřel, a počal jest mluviti. A dal jest jeho mateři jeho. L7,16 Pochopil jest pak všecky strach a velebiechu boha řkúce, že prorok veliký vstal jest v nás a že buoh navštievil jest obec svú. L7,17 A vyšla jest tato řeč do všeho Židovstva o něm a do všie krajiny u Jordána.
L7,18 A zvěstovali sú Janovi učedlníci jeho o všem tomto. L7,19 A zavolal jest dvú z učedlníkóv svých Jan a poslal jest k Ježíšovi řka: „Ty li jsi, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?“ L7,20 Když pak přišli biechu k němu mužie, řekli sú: „Jan Křstitel poslal jest nás k tobě řka: Ty li jsi, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?“ L7,21 V tu pak hodinu uzdravil jest mnohé od neduhóv a ran jejich a ot duchóv zlých a jiným mnohým dal jest zrak. L7,22 A odpověděv vece jim: „Jdúce odpovězte Janovi, což viděli ste a slyšeli jste, že slepí vidie, klécaví chodie, malomocní očiščují sě, hluší slyšie, mrtví vstávají, chudí čtením zpravují sě. L7,23 A blažený, ktož kolivěk nebyl by pohoršen na mně.“
L7,24 A když odešli biechu poslové Janovi, počal jest praviti o Janovi k zástupóm:
