padesáti.“ L9,15 A tak učinili sú a siesti kázali sú všem. L9,16 Vzem pak pět chlebóv a dvě rybě, vzhlédl jest v nebe a dobrořečil jest jim a lámal jest a rozdal jest učedlníkóm svým, aby položili před zástupy. L9,17 A jedli sú všickni a nasytili sú sě. A vzato jest, což zbylo jest jim, otruskóv košóv dvanádct.
L9,18 A stalo sě jest, když sám bieše modle se, biechu s ním i učedlníci jeho. A otázal jest jich řka: „Koho mě býti pravie zástupové?“ L9,19 A oni odpověděli sú a řekli sú: „Jiní Jana Křstitele, jiní pak Heliáše, jiní pak že prorok jeden z prvních vstal jest.“ L9,20 Vece pak jim: „Vy pak koho mě býti pravíte?“ Odpověděv Šimon Petr, vece: „Krista božieho.“ L9,21 A on káraje je, přikázal jest, aby nikomu nepravili toto, L9,22 řka, že musí syn člověka mnoho trpěti a zavržen býti od starších a kniežat kněžských a mistróv a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 Vece pak ke všem: „Ač kto chce přijíti po mně, zapři sebe samého a vezmi kříž svój na každý den a následuj mne. L9,24 Nebo ktož chtěl by duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. Ale ktož ztratil by duši svú pro mě, spasenu učiní ji. L9,25 Nebo co prospievá člověku, ač získal by veškeren svět, sě pak samého ztratil by a nedostatek sobě učinil by? L9,26 Nebo kto styděl by sě mne a mých řečí, tohoť syn člověka styděti sě bude, když přišel by u velebnosti své a otcově a svatých anjelóv. L9,27 Pravím pak vám jistě, sú někteří tuto stojiece, kteříž neokusie smrti, doniž neuzřeli by královstvie božieho.“
L9,28 Stalo se jest po těchto sloviech jakožto dní osm a přijal jest Petra a Jakuba a Jana a vstúpil jest na horu, aby modlil sě. L9,29 A učiněna jest, když modléše sě, osoba tváři jeho jiná a oděv jeho bielý stkvěje sě. L9,30 A aj, dva muže mluviešta s ním. Biešta pak Mojžieš a Heliáš, L9,31 viděna u velebnosti, a pravišta vystúpenie jeho, kteréž naplniti mějieše v Jeruzalémě. L9,32 Petr pak, a kteříž s ním biechu, obtieženi biechu snem. A procítivše uzřeli sú velebnost jeho a dva muže, jenž biešta [stála]text doplněný editorem[99]biešta <stála>] stabant lat. s ním. L9,33 A stalo sě jest, když odešla biešta od něho, vece Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobré jest nám tuto býti. Učiňme tuto tři stany: tobě jeden a Mojžiešovi jeden a Heliášovi jeden,“ nevěda, co řekl by. L9,34 Toto pak mluvícieho jeho, učiněn jest oblak a zastienil jest je a báli sú sě. A vcházejících jich v oblak, L9,35 hlas stal sě jest z oblaku řka: „Tentoť jest syn mój milý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když stal sě bieše hlas, nalezen jest sám Ježíš. A oni mlčeli sú a nižádnému nepravili sú v těch dnech z toho ničehož, což viděli biechu.
L9,37 Stalo sě jest pak v druhém dni, sstupujících jich s hory, postřetl jest je zástup mnohý. L9,38 A aj, muž z zástupu zvolal jest řka: „Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebo jediný jest mně, L9,39 a aj, duch pochvacuje jeho a brzce křičí a urážie a mece jím s slinú a ledvy odstupuje roztrhávaje jeho. L9,40 A prosil sem učedlníkóv tvých, aby vyvrhli jeho, a nemohli sú.“ L9,41 Odpověděv pak Ježíš, vece: „Ó národe nevěřící a převrácený, až dokavad budu s vámi a trpěti budu vás? Přiveď sěm syna tvého.“ L9,42 A když přistúpil bieše, udeřilo jest jím diábelstvie a metalo jest. L9,43 A káral jest Ježíš ducha nečistého a uzdravil jest dietě a navrátil jest je otci jeho.
L9,44 Užasli sě biechu pak všickni u velikosti božie a všickni diviechu sě ve všem, což dějieše sě. Vece k učedlníkóm svým: „Položte vy v srdcích vašich řeči tyto, nebo syn člověka, budúcieť jest, že zrazen bude v ruce lidské.“ L9,45 A oni nevědiechu slova tohoto a bieše skryto před nimi, aby nečili jeho. A báchu sě jeho otázati o tom slovu.
L9,46 Vešlo jest pak myšlenie v ně, kto z nich větší byl by. L9,47 A Ježíš vida myšlenie srdce jich, pochopiv dietě, postavil jest je podlé sebe L9,48 a vece jim: „Ktož kolivěk přijal by dietě toto ve jméno mé, mě přijímá. A ktož kolivěk mě přijímá, přijímáť toho, kterýž
