sstupujících radujíce se chváliti boha hlasem velikým nade všemi, kteréž viděli biechu, mocmi L19,38 řkúce: „Dobrořečený král, jenž přišel jest ve jméno páně! Pokoj v nebi a sláva na výsostech!“ L19,39 A někteří z zákonníkóv a z zástupóv řekli sú k němu: „Mistře, káraj učedlníky tvé!“ L19,40 Kterýmž on vece: „Pravím vám, ač tito mlčeli by, kamenie volati bude.“
L19,41 A když přibližováše sě, vida město, plakal jest na ně řka: L19,42 „Nebo by poznalo, i ty by, a zajisté v tomto dni tvém, kterýž ku pokoji tobě, nynie pak skyté sú od očí tvú. L19,43 Neboť přijdú dnové na tě a obklíčie tě nepřietelé tvoji náspem a obklíčie tě a súžie tě všady L19,44 a na zemi prostrú tě i syny tvé, kteříž v tobě jsú. A nebude ostaven v tobě kámen na kameni, protože nepoznalo by času navštievenie tvého.“ L19,45 A všed do chrámu, počal jest vymietati prodávajície a kupujície v něm L19,46 řka jim: „Psánoť jest, že dóm mój dóm modlitebný slúti bude, vy pak učinili ste jej jeskyní lotrovú.“ L19,47 A bieše na každý den uče v chrámě. Kniežata pak kněžská a mistři a kniežata obcě hledáchu jeho zatratiti, L19,48 a nenalézáchu, co učinili by jemu, nebo vešken lid váháše sě slyše jeho.
XX.
L20,1 A stalo se jest v jednom dnóv, učícieho jeho lid v chrámě a zvěstujícieho, sešla sú sě kniežata kněžská a mistři a starší L20,2 i vecechu, řkúce k němu: „Pověz nám, v které moci toto činíš anebo kto jest, jenž dal jest tobě tuto moc?“ L20,3 Odpověděv pak vece k nim: „Otieži vás i já jednoho slova. Odpovězte mně: L20,4 Křest Janóv z nebe li bieše, čili z lidí?“ L20,5 A oni mysléchu v sobě řkúce: „Nebo ač řekli bychom: Z nebe, die: Proč pak nevěřili ste jemu? L20,6 Ač pak řekli bychom: Z lidí, obec všecka ukamenuje nás, nebo jisti sú Jana prorokem býti.“ L20,7 I odpověděli sú se nevěděti. L20,8 Protož i vece k nim Ježíš: „Aniž já pravím vám, v které moci toto činím.“
L20,9 Počal jest pak praviti k obci podobenstvie toto: „Člověk některaký štiepil jest vinnici a posadil jest ji kopáči a sám na púti byl jest mnohých časóv. L20,10 A v času vinobranie poslal jest k kopáčóm sluhu, aby z užitku vinnice dali jemu. Kteříž zbitého pustili sú jeho prázdna. L20,11 I přidal jest jiného sluhu poslati. Oni pak i toho zbivše a naplnivše zamúceními, pustili jsú prázdna. L20,12 I přidal jest třetieho poslati. Kteříž i toho ranivše, vyvrhli sú. L20,13 Řekl jest pak pán vinnice: Co učiním? Pošli syna mého milého, snad když toho uzřeli by, styděti sě budú. L20,14 Kteréhož když uzřeli biechu kopáčové, myslili sú v sobě řkúce: Tentoť jest dědic, zabíme jeho, aby naše bylo dědičstvie. L20,15 A vyvrženého jeho z vinnice zabili sú. Protož co učiní jim pán vinnice? L20,16 Přijde a zatratí kopáče ty a dá vinnici jiným.“ To uslyševše řekli sú jemu: „Nebuď to!“ L20,17 On pak vzhléd na ně, vece: „Což pak jest to, jenž psáno jest: Kámen, kterýž zavrhli sú staviece, ten učiněn jest v hlavu úhla? L20,18 Každý, kterýž padl by na ten kámen, ztluče sě, na kohož pak upadl by, zetře jeho.“
L20,19 I hledáchu kniežata kněžská a mistři pustiti na něho ruce v tu hodinu, i báli sú se lidu, nebo poznali sú, že k nim pověděl by podobenstvie toto. L20,20 A zachovávajíce poslali sú lakače, kteříž se spravedlivě podobali by, aby polapili jeho v řeči a vydali by jeho kniežetství a moci vladařově. L20,21 I otázali sú jeho řkúce: „Mistře, vieme, že právě pravíš a učíš a nepřijímáš osoby člověka, ale cestě božie v pravdě učíš. L20,22 Slušie li nám daň dáti ciesařovi, čili nic?“ L20,23 Spatřiv pak lest jich, vece k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi peniez. Čí má obraz a nápis?“ Odpověděvše řekli sú jemu: „Ciesařóv.“ L20,25 I vece jim: „Protož dajte, kteréž sú ciesařovy, ciesařovi, a kteréž božie, bohu.“ L20,26 A nemohli sú tresktati slova jeho před obcí, a diviece se v odpovědi jeho, mlčeli sú.
L20,27 Přistúpili sú pak někteří z saduceóv, kteříž zapierají býti
