učiniti, čili zatratiti?“ L6,10 A obhléd všecky, řekl jest člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ A ztiehl jest a navrácena jest zdraví ruka jeho. L6,11 Oni pak naplněni sú nemúdrostí a smlúváchu sě vespolek, co však učinili by z Ježíše.
L6,12 Stalo sě jest pak ve dnech těch, vyšel jest na horu modliti sě a bieše nocuje v modlitbě božie. L6,13 A když den učiněn bieše, zavolal jest učedlníkóv svých a vyvolil jest dvanádct z nich, kteréž i apoštoly jmenoval jest: L6,14 Šimona, kterémuž převzděl jest Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, L6,15 Matúše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž slove Zelotes, L6,16 Judu Jakubova a Judáše Škariotova, kterýž byl jest zrádce. L6,17 A sstúpiv Ježíš s hory s nimi, stál jest na miestě polniem a zástup učedlníkóv jeho a množstvie hojné obce ze všeho Židovstva a Jeruzaléma a z pomořie a Tyra a Sidona, L6,18 kteříž přišli biechu, aby slyšeli jeho a uzdraveni byli by od neduhóv svých. A kteříž trápeni biechu ot duchóv nečistých, uzdravováni biechu. L6,19 A vešken zástup hledáše jeho dotknúti sě, nebo moc z něho vycházieše a uzdravováše všeckny.
L6,20 A on pozdvih oči na učedlníky své, vece: „Blažení chudí duchem, nebo vaše jest královstvie božie. L6,21 Blažení, jenž lačniete, nebo nasyceni budete. Blažení, jenž nynie pláčete, nebo smieti sě budete. L6,22 Blažení budete, když vás nenáviděli by lidé a když otdělovali by vás a haněli by a vymietali by jméno vaše jakožto zlé pro syna člověka. L6,23 Radujte sě v tom dni a veselte sě, nebo aj, mzda vaše mnohá jest v nebi. Nebo podlé tohoto činiechu prorokóm otcové jich. L6,24 Ale však běda vám bohatým, jenž máte utěšenie vaše. L6,25 Běda vám, jenž nasyceni ste, nebo lačněti budete. Běda vám, jenž nynie smějete sě, i lkáti, i plakati budete. L6,26 Běda, když dobrořečili by vám všickni lidé, podlé tohoto činiechu křivým prorokóm otcové jich.“
L6,27 „Ale vám pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše a dobře čiňte těm, kteříž nenáviděli sú vás. L6,28 Dobrořečte zlořečícím vás, modlte sě za snuzujície vás. L6,29 A ktož tebe udeřil by v líce, daj jemu i druhé. A od toho, kterýž odjímá tobě rúcho, také sukně neroď brániti. L6,30 Každému pak prosíciemu tebe daj, a ktož odjímá, což tvé jest, nedobývaj. L6,31 A jakož chcete, aby učinili vám lidé, i vy učiňte jim též. L6,32 A ač milujete ty, kteříž vás milují, která vám jest milost? Nebo i hřiešníci milujície sě milují. L6,33 A ač dobře učinili byšte těm, kteříž vám dobře činie, která vám jest milost? Nebo i hřiešníci to činie. L6,34 A ač v požičku dali byšte těm, od kterýchž úfáte vzieti, která milost jest vám? Nebo i hřiešníci hřiešníkóm požíčejí, aby vzali rovné. L6,35 Avšak milujte nepřátely vaše a dobře čiňte jim i v požičku dávajte, nic odtud nenadějíce sě, a budeť mzda vaše mnohá a budete synové Najvyššieho, nebo on dobrotivý jest nad nevděčnými a zlými. L6,36 Protož buďte milosrdní, jakožto i otec váš milosrdný jest.“
L6,37 „Neroďte súditi a nebudete súzeni. Neroďte potupovati, abyšte nebyli potupeni. Odpusťte a odpuštěno bude vám. L6,38 Dajte a dáno bude vám, mieru dobrú a natlačenú a střesenú a přesutú dadie v lóno vaše. Túž zajisté měrú, kterúž měřili byšte, odměřeno bude vám.“ L6,39 Povědě pak jim i podobenstvie: „Zdali móže slepý slepého vésti? Však oba do jámy padáta. L6,40 Nenie učedlník nad mistra, dokonalý pak každý bude, ač byl by jakožto mistr jeho. L6,41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra tvého, břevna pak, jenž v oku tvém jest, nešetříš? L6,42 Anebo kterak móžeš řéci bratru tvému: Bratře, nechaj, ať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku tvém břevna nevidíš? Pokrytče, vyvrz najprv břevno z oka tvého a tehda prozříš, aby vyvedl mrvu
