nebo obtěžujete lidi břemeny, kterýchž snésti nemohú, a sami jedniem prstem nedotýkáte sě těžkostí. L11,47 Běda vám, jenž staviete hroby prorokóv, otcové pak vaši zbili sú je. L11,48 Zajisté svědčíte, že přivolujete skutkóm otcóv vašich, nebo zajisté oni je zbili sú, vy pak staviete jich hroby. L11,49 Protož i múdrost božie řekla jest: Pošli k nim proroky a lidi a z těch zabijí a puditi budú, L11,50 aby hledána byla krev všech prorokóv, kteráž vylita jest od ustavenie světa od pokolenie tohoto, L11,51 od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zhynul jest mezi oltářem a domem. Takť pravím vám, hledána bude od tohoto pokolenie. L11,52 Běda vám zákona dospělcóm, jenž vzali ste klíč uměnie, sami nevešli ste, a těm, kteříž vcháziechu, bránili ste.“ L11,53 Když toto k nim řekl bieše, počeli sú zákonníci a zákona dospělci těžce odolávati a usta jeho zacpávati ze mnohých, L11,54 lákajíce jeho a hledajíce polapiti něco z úst jeho, aby obžalovali jeho.
XII.
L12,1 Mnohých pak zástupóv okolo stojících, tak že sě vespolek potlačovali by, počal jest řéci k učedlníkóm svým: „Vystřiehajte sě od kvasu zákonníkóv, jenž jest pokrytstvie. L12,2 Nebo nic přikrytého nenie, jenž nebylo by zjeveno, ani skrytého, jenž nebylo by věděno. L12,3 Nebo což v temnostech řekli ste, na světle praveno bude. A což v uchu mluvili ste na ložích, kázáno bude na střechách.“
L12,4 „Pravím pak vám, přátelóm mým, nestrachujte sě od těch, kteříž zabíjejí tělo, a potom nemají viece, co učinili by. L12,5 Ukáži pak vám, koho báli byšte sě. Bojte se toho, kterýž když zabil by, má moc pustiti do pekla. Takť pravím vám, toho bojte sě. L12,6 Však pět vrabcóv prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapomenutí před bohem. L12,7 Ale i vlasi hlavy vašie všickni zečteni sú. Protož neroďte báti se, mnohých vrabcóv viece jest vás.“
L12,8 „Pravím pak vám, každý, kterýž kolivěk vyznal by mě před lidmi, i syn člověka vyzná jeho před anjely božími. L12,9 Ktož pak zapřel by mne před lidmi, zapřěn bude před anjely božími. L12,10 A každý, kterýž řieká slovo proti synu člověka, odpuštěno bude jemu. Tomu pak, kterýž proti duchu svatému rúhal by se, nebude odpuštěno. L12,11 Když pak uvedú vás do sboróv a k mudrcóm a k mocem, neroďte pečlivi býti, kterak anebo co odpověděli byšte anebo co řekli byšte, L12,12 neboť duch svatý naučí vás v tu hodinu, co musili byšte řéci.“ L12,13 Vece pak jemu některaký z zástupu: „Mistře, řci bratru mému, ať se mnú rozdělí dědičstvie.“ L12,14 A on vece jemu: „Člověče, kto mě postavil jest súdcí anebo děličem nad vámi?“
L12,15 I vece k nim: „Vizte a varujte se od všelikého lakomstvie, nebo ne v hojnosti každého život jeho jest z toho, čímž vládne.“ L12,16 Pověděl jest pak podobenstvie k nim řka: „Člověka některakého bohatého hojné užitky rolé přinesla jest L12,17 a mysléše v sobě řka: Co učiním, že nemám, kam shromaždil bych užitky mé? L12,18 A řekl jest: Toto učiním: zbořím stodoly mé a většie učiním a tu shromaždím všeckno, což narodilo sě jest mně, a dobré mé L12,19 a diem duši mé: Duše, mnohé máš dobré položené v léta mnohá, odpočívaj, jez, pí, hoduj. L12,20 Řekl jest pak jemu buoh: V tuto noc duši tvú vezmú od tebe, což pak připravil si, čie bude? L12,21 Takť jest, ktož sobě hromaždí, a nenie u boha bohatý.“
L12,22 I vece k učedlníkóm svým: „Protož pravím vám, neroďte pečlivi býti duši vašie, co jedli byšte, anebo tělu vašemu, čím oděli byšte se. L12,23 Dušě viece jest nežli pokrm a tělo viece nežli oděv. L12,24 Šetřete havranóv, žeť nesejí ani žnú, jimžto nenie pivnice ani stodoly, a buoh krmí je. Čímž viece vy větší ste jich! L12,25 Kto pak z vás mysle móže přičiniti ku postavě své loket jeden? L12,26 Protož
