mu[3r]číslo strany rukopisudrce Sekunda k otázce Adriana ciesaře o bytnosti a stavu člověka pověděné: Člověk jest sluha smrti, host města, a pocestný jda. Z těch věcí již pověděných jistě se nalézá, kterak křehký a padúcí i netrvalý jest život lidský, netoliko chudého, ale jakkoli bohatého a mocného, neb obecno jest umřieti. Smrt žádné neodpustí cti, všemť ona panuje, chudého i s králem zvěje, ve všemť drží rovnost, každý musí býti její host. Jakož Job ve 20. kapitule praví o bohatém a povýšeném: By pak vznesla se až k nebi pýcha jeho a chvála jeho oblakóv by dotýkala, naposledy jako lýno zhyne. A kto sú jej vídali, dějí, kde jest, jakožto sen uletěl a nenie nalezen, pominul jest jako viděnie nočnie. A v knihách Barucha v 3. kapitule: [3v]číslo strany rukopisuKde sú kniežata pohanská a kteří panují nad zvěří zemskú, kteří s ptáky nebeskými hrají, kteříž shromažďují zlato a střiebro, v nichžto naději mají lidé a nenie konce jich dobývání, kteříž střiebro kují a pečliví sú, aniž nalezenie jest skutkóv jich? Vypleněni sú a do pekla sstúpili. A jiní na jich miesta vstúpili sú. K témuž Prosper v svých knihách takto napsal: Kde sú nepřemožení řečníci, kde sú, kteří sú slavně svátky své pósobili, kde sú ti, ješto se s čistými koňmi obierali a je konili, kde hajtmané nad vojsky, kde sou rady královské a ti, jenž u nich prvnie miesta drželi, kde ukrutníci světa? Však ti všickni sú prach a pýřie, však v krátkých sloviech jich života se pamět zavierá. Pohleď do jich hrobuov a viz, který sluha a který pán, který jest chudý a který bohatý, rozeznaj, muožeš li, vítěze od přemoženého, silného od mdlého, krásného od škaredého! K témuž svatý Jan Zlatoustý: Co jest těm prospělo, kteříž sú v smilství a nečistotě těla a v rozkošech toho těla života až do skončenie svého setrvali? Pohleď nynie do jich hrobuov, poznáš li jaká znamenie, jich čuby a bohatstvie, kam se poděla krása rúcha a zbytečné okrasy, kam se dělo jich rozkoši a stkvostnosti divadlo, kam se dělo kratochvíle a libá podívanie, kde sú zástupy za nimi jdúcích sluh, kde ve všem hojnost, kde smiechové a žertové a neskrocená veselé, kam ty věci odešly i ti, kteříž je činili! Nic po nich neostalo nežli prach a smrduté po červiech objedí. A pamatuj, že je ten konec