a druhý kozlu vypuštěnému. Lv16,9 Kteréhož by los vyšel hospodinu, obětovati jej bude za hřiech. Lv16,10 A kterýž na kozla vypuštěného, postaví jej živa před hospodinem, aby vylil prosby nad ním a pustil jej na púšť. Lv16,11 Ty věci pořádně slaviv, obětovati bude telce, a prose za se i za dóm svój, obětovati jej bude. Lv16,12 A přijma kadidlnici, kterúž z řeřevie oltáře naplnil by, i nabera rukú složených věcí vonných k zápalu, za oponu vende do svatyně, Lv16,13 aby vlože na oheň vonné věci, mhla jích a pára přikryla modlitebnu, ješto jest nad svědectvím, a neumřel by. Lv16,14 Vezme také z krve telcové i pokropí sedmkrát prstem před hospodinem proti modlitebně na vzchod slunce. Lv16,15 A když by zabil kozla za hřiech lidský, vnese krev jeho za oponu, jakož přikázáno jest o krvi telcové, aby pokropil proti modlitebně Lv16,16 a očistil svatyni od nečistot synóv izrahelských a od přestúpení jích i ote všech hřiechóv. Podlé toho pořádu učiní stánku svědectvie, kterýž postaven jest mezi ními uprostřed losóv přiebytka jích. Lv16,17 Nižádný člověk nebývaj v stánku, když biskup vejde v svatyni, aby prosil za se i za dóm svój i za vešken zástup izrahelský, doňavádž by nevyšel. Lv16,18 A když by vyšel k óltáři, kterýž před hospodinem jest, modl se za se i za dóm svój a vezma krev telcovú i kozlovú, vlé na rohy oltáře v ókol Lv16,19 a pokropě prstem sedmkrát, očistí a posvětí jeho od nečistot synóv izrahelských. Lv16,20 A když by očistil svatyni i stánek i oltář, tehdy obětovati bude kozla živého. Lv16,21 A polože obě ruce na hlavu jeho, vyznávaj všecky nepravosti synóv izrahelských i všechny viny i hřiechy jích, za něžto prosiv na hlavě jeho, vypustí jej skrze člověka hotového na púšt. Lv16,22 A když by nesl kozel všecky nepravosti jích do země pusté a puštěn by byl na púšť, Lv16,23 navrátí se Áron do stánku svědectvie a slože rúcho, jímžto dřieve oblečen bieše, když jest všel do svatyně, a nechaje [je]text doplněný editorem tu, Lv16,24 omyje tělo své na miestě svatém i obleče se v rúcho své. A když by vyjda, obětoval zápalnú obět svú i lidu, prositi bude tak za se jako za lid Lv16,25 a tuk, kterýž jest obětován za hřiechy, zapálí na oltáři. Lv16,26 Ale ten, jenž jest vypustil kozla vypuštěného, umyje rúcho své i tělo vodú a tak vejde do stanóv. Lv16,27 Ale telce a kozla, ješto za hřiech biechu obětováni a jíchžto krev vnesena jest, aby v svatyni počištěnie naplněno bylo, vynesú ven z stanóv a spálé ohněm tak kóži jako maso jích i hnój. Lv16,28 A ktož by koli spálil ty věci, omyje rúcho své i tělo vodú a tak vejde do stanóv. Lv16,29 A bude to vám za utvrzenie zákona věčného. Měsiece sedmého desátý den trápiti budete duše váše a nižádného neučiníte diela leč tu rozený, leč příchozí, jenž putuje mezi vámi. Lv16,30 V tom dni očištěnie bude vás i očištěnie ode všech hřiechóv vaších, před hospodinem budete očištěni, Lv16,31 neboť sobota odpočinutie jest a trápiti budete duše váše zákonem věčným. Lv16,32 I očistí kněz, kterýž by byl pomazán a jehožto jsú ruce posvěceně, aby kněžstvie požíval za otce svého. A oblečen bude rúchem lněným a rúchem svatým Lv16,33 i očistí svatyni i stánek svědectvie i oltář, kněží také i vešken lid. Lv16,34 A bude vám to za utvrzenie zákona věčného, abyšte se modlili za syny izrahelské i za všecky hřiechy jích jednú v rok. Tehdy učinil jest, jakož přikázal bieše hospodin Mojžiešovi.
XVII
Lv17,1 I mluvil jest hospodin k Mojžiešovi řka: Lv17,2 Mluv k Áronovi a synóm jeho i všem synóm izrahelským a dieš k ním: Tatoť jest řeč, kterúž mluvil jest hospodin řka: Lv17,3 Člověk všeliký z domu izrahelského, zabie li vola nebo ovci nebo kozu v staniech nebo kromě stanóv Lv17,4 a neobětoval by u dveří stánkových oběti hospodinu, krví vinen bude: Jako by krev prolil, tak zhyne z prostředka lidu svého. Lv17,5 Proto obětovati mají knězi synové izrahelští oběti své, kteréž zabíjejí na poli, aby posvěceni byli hospodinu před dveřmi stánku svědectvie, a obětujte je oběti pokojné hospodinu. Lv17,6 I vlé kněz krev na oltář Páně u dveří stánku svědectvie i zapálí tuk u vóni sladkosti hospodinu. Lv17,7 A nikoli viece nebudú obětovati obětí svých ďáblóm, s nímižto sú smilnili. Za utvrzenie zákona věčného bude jím i potomním jích. Lv17,8 A k ním dieš: Člověk z domu izrahelského i z příchozích, kteříž putují u vás, který by obětoval obět zápalnú nebo vítěznú,
