jeden chudý přistúpiv, poče pro Buoh přiodění prositi. Tehda svatý Martin přikáza svému alcipřištovi, aby toho chudého přioděl. Ale jakž to bývá na velikých dvořiech, což hospoda přikáže, toho úředníci ne vždy učinie, takež tento alcipřešt, na svatého Martina přikázanie nic nepotbav, toho chudého nepřioděl. To svatý Martin uznamenav, toho chudého súkromě uved, z sebe sukni, jižto pod kápí nosíše, svleka, dal tomu chudému, brzo pryč jíti kázal. A když poče alcipřešt sv. Martina ponúceti, aby šed velikú mši, jakž to slušelo, zpieval, tehda svatý Martin se mieně, k alcipřeštovi vece: „Nepuojdu tam, dokad chudý sukně mieti nebude.“ V tu dobu alcipřešt na tržiště šed, jednu ochlastilú suknici za pět stříbrných peněz kúpiv, s velikými hněvy před svatého Martina přišed povrhl. Jižto sv. Martin vzem, tajně se v ni oblekl. A že velmi sprostná suknice bieše, byla jemu vzdéli jedno do kolenú. A když tak šed, mši slúžieše, kotúč ohňový nad jeho hlavú se ukázal na znamenie, že jako apoštolóm Duch svatý v uohnivé postavě svatému Martinu seslán byl. A to také jeden mistr píše, když svatý Martin, jakž to jest obyčej, ruce nahoru vzvedl, tehda jemu řízový rukávy na lokti opadly, tak že jeho svatá hnáty nahá ostala. Tehda, ano všickni vidie, dva anděly, z nebes stúpivše, drahým pokrytím jeho svaté ruce pokryla.
Jeden také čas zevil se svatému Martinu diábel v královém rúše, v zlatých nohavicéch, s velikú okrasú, s jasnú tváří. A když tak stojiec, na se hlediec, mlčesta, tehda diábel promluvi k svatému Martinu a řka: „Aj toť, Martine, jsem tvuoj Spasitel, jehožto ty následuješ, Jezus Kristus. Chtěl sem se tobě, prvé než jiným, zeviti.“ To svatý Martin uslyšev, počel se, stoje a mlče, diviti. K němužto diábel vece: „Proč mé řeči nevěříš? A vida, a já jsem tvuoj Spasitel Kristus.“ Tehda svatý Martin, Duchem svatým naučen, diáblovi vece: „Muoj
