protivenstvie a bezpřémně veliké žalosti přetrpíš, opět k tobě přídu a tě k dřevniemu slavnému stavu navrátím. Protož tieži tebe, nyní li chceš ta pokušenie přijieti, čili na skončení svého života?“ K tomu Eustachius odpovědě a řka: „Hospodine, když to tak musí býti, tento čas na ny přepusť ta pokušenie, ale rač pomáhati a silnú pokoru dáti.“ Jemužto Hospodin vece: „Buď ustavičen, neb má milost vždy bude stráž vašich duší.“ To řekl Hospodin, na nebesa vstúpil. A Eustachius, domův šed, to všecko své hospodyni rozprávěl.
Tehda po malých dnech veliký mor na jeho všecky lidi udeři, tak že jeho sluhy, brzce se roznemáhajíc, mřiechu a potom koně i vešken dobytek jemu zahynul. A mezi tiem jedni zlí lidé, na jeho duom v noci udeřivše, sbožie jemu poplenili. A tak sbožie jeho všeckno těch dní rozebráno i roztrháno. Tehda svatý Eustachí [s]text doplněný editorem svú paní a s svýma dětma, nevěda živ, co učinie, pro veliký stud a hanbu vzdvih se o puol noci i bral se do dalekých zemí, do Ejipta. A zatím ciesař i všecka římská kniežata, jeho dlúho ptavše a nikdež nenalezše, velmi jeho želéchu, že byl rytieř vzácný a všemu ciesařovu dvoru vzchovalý. A když tak sv. Eustachius s svú čeládkú, po cestě jda, k moři přijide, vsedechu na jeden koráb i počechu po moři plúti a na nú stranu moře přepluvše, nemějiechu, čím od korába zaplatiti. Tehda mořský přievozník poče k němu řéci: „Anebo zaplať, anebo svú paní v základě za nájem ostav.“ A když se tomu velmi svatý Eustachius poče brániti, ponuce mořský převozník svým pacholkóm, aby jeho v moře uvrhli. Tiem úmyslem chtě sobě jeho paní ostaviti, neb k nie diáblovým ponúcením světskú milost jmějieše. To uzřev svatý Eustachius a nevěda, co tomu učiniti, s velikú žalostí jim svú paní ostavil a svých dvé dětí [s]text doplněný editorem sebú vzem, s velikým pláčem vzdychaje, pryč pojide a takto k svýma dětma mluvě: „Běda mně, žalostnému, i váma, nebožčíkoma, nad sebú tu žalost
