tak píše, že jest byl mistrem i starostú nad rytieřstvem na dvoře Trojana ciesaře a byl velmi milosrdně plný, ale i [s]text doplněný editorem svú hospodyní pohanské viery bieše. Měl jest také dva syny, pacholíky malá, podlé svého stavu u veliké cti i v rozkoši vzchovaná. A když jednú Eustachius s rytieři a s svými lidmi zvěř lovieše, nadjide veliké stádo jelenuov, mezi nimižto jeden znamenitý překrásný jelen stáše. A když se rytieřstvo na ty jeleny oddachu, ten krásný jelen v jinú se stranu u věčí les obrátil. Tehda Eustachius všech jiných lidí ostav, za tím jelenem se odal, hledaje všemi činy, kterak by jeho dostihna zabil. A když tak snažně po něm hnáše, brzo vezřev uzře, ano jelen na jedné vysoké skále stojí. I poče snažně mysliti, hledaje, kterak by k němu přišel. A v tu hodinu, když tak pilně na ten jelen hlédáše, uzře, ano mezi rohami kříž stkvúcí stojí a obraz našeho Spasitele Jezu Krista. A ten svatý obraz poče k němu mluviti a řka: „I co po mně běžíš, proč mi se protivíš, já sem se tobě na tomto zvieřeti zevil, všeho milosrdenství i na tvé almužny zezřel i přišel sem, abych tě sobě ulovil, jako ty tento jelen uloviti žádáš.“ To uslyšev Eustachius, velmi se lekl, tak že v tom leknutí s koně na zemi spadl. A tu dlúho ležev, k sobě se navrátiv, vstav vece: „Prosím tvé milosti, rač mi zeviti, kterak mi tomu rozuměti, co ke mně mluvíš, a hotov sem uvěřiti.“ K němužto [Kristus vece]text doplněný editorem[190]doplněno podle Pasionálu kališnického: „Já jsem stvořitel nebe i země, jenž sem pro hřiešných spasenie z nebes stúpil a tělesenstvie přijem, světu se v člověctví zevil. Tu jsem ukřižován, pochován, třetí den z mrtvých vstal.“ To uslyšev svatý Eustachius, zkrúšeným srdcem na zemi padl a řka: „Věřím, milý Hospodine, že si ty všeho světa stvořitel, jenž bludné a hřiešné, když ráčíš, k sobě obracuješ.“ K tomu Hospodin vece: „Když s v mě uvěřil, vstana jdiž k biskupu, kažiž se pokřtiti.“ Eustachius vece: „Hospodine, zevím li to své hospodyni a svým dětem, aby oni v tvú