protiven[233v]číslo strany rukopisustvie a bezpřémně veliké žalosti přetrpíš, opět k tobě přídu a tě k dřevniemu slavnému stavu navrátím. Protož tieži tebe, nyní li chceš[fkv]chceš] chcžeſs ta pokušenie přijieti, čili na skončení svého života?“ K tomu Eustachius odpovědě a řka: „Hospodine, když to tak musí býti, tento čas na ny přepusť ta pokušenie, ale rač pomáhati a silnú pokoru dáti.“ Jemužto Hospodin vece: „Buď ustavičen, neb má milost vždy bude stráž vašich duší.“ To řekl Hospodin, na nebesa vstúpil. A Eustachius, domův šed, to všecko své hospodyni rozprávěl.
Tehda po malých dnech veliký mor na jeho všecky[fkw]všecky] wſſecžky lidi udeři, tak že jeho sluhy, brzce[fkx]brzce] brzczie se[fky]se] ſie roznemáhajíc, mřiechu a potom koně i vešken dobytek jemu zahynul[fkz]zahynul] žahynul. A mezi tiem jedni[fla]jedni] giedny zlí lidé, na jeho duom v noci udeřivše, sbožie jemu poplenili. A tak sbožie jeho všeckno[flb]všeckno] wſſecžkno těch dní rozebráno i roztrháno. Tehda svatý Eustachí[flc]Eustachí] Cuſtachy [s]text doplněný editorem svú paní a s svýma dětma, nevěda živ, co učinie, pro veliký[fld]veliký] welyly stud a hanbu vzdvih se[fle]se] ſie o puol noci i bral se[flf]se] ſie do dalekých zemí, do Ejipta. A zatím ciesař i všecka římská kniežata, jeho dlúho ptavše a nikdež[flg]nikdež] niekdež nenalezše, velmi jeho želéchu, že byl rytieř vzácný a všemu ciesařovu dvoru vzchovalý. A když tak sv. Eustachius s svú čeládkú[flh]čeládkú] cžieladku, po cestě jda, k moři přijide, vsedechu na jeden koráb i počechu po moři plúti a na nú stranu moře přepluvše, nemějiechu, čím od korába zaplatiti. Tehda mořský přievozník poče k němu řéci: „Anebo zaplať, anebo svú paní v základě za nájem ostav.“ A když se tomu velmi svatý Eustachius[fli]Eustachius] Euſtachyuus poče brániti, ponuce[flj]ponuce] ponucže mořský převozník svým pacholkóm, aby jeho v moře uvrhli. Tiem úmyslem chtě sobě jeho paní ostaviti, neb k nie diáblovým ponúcením světskú milost jmějieše. To uzřev svatý Eustachius a nevěda, co tomu učiniti, s velikú žalostí jim svú paní ostavil a svých dvé dětí [s]text doplněný editorem sebú vzem, s velikým pláčem vzdychaje, pryč pojide a takto k svýma dětma mluvě: „Běda mně, žalostnému, i váma, nebožčíkoma, nad sebú tu žalost
