neb jakž to muož býti a ty tak mnoho k Bohu proň pláčeš, že by tvuoj syn mohl zahynúti.“ Zatiem svatý Augustin, nedav věděti mateři, z svého města Kartágo do Říma šel a tu k sobě mnostvie učedlníkuov sebrav. Toho času z Medolánu do města posel poslán k římskému starostě, jemužto Simakus diechu, prosiec, aby jim mistra leckteréhos poslal, ješto by umělej pořádné řeči žákovstvo učil. Tehda svatý Augustin z římským starostú do Medolánu poslán. A tehda tu bíše svatý Ambrož biskupem. K němužto přišed svatý Augustin, jeho kázanie rád poslúchal. Tehda matka svatého Augustina, po něm dlúho túživši, do Mediolána k němu přišla a tu jeho, jakžto na váze, ani naprosto křesťanem, ani o všem již blúdiec, nalezla.
A když jednú svatý Ambrož proti těm bludóm dlúho kázal a rozličného písma toho rozumem dolíčil, že ta viera Manichea kacieře bludná jest. To svatý Augustin znamenav, poče v svém srdci tu zlú vieru tupiti a pravé viery snažně hledati, s pravým srdcem ji žádaje, jakžto jemu potom ta svatá žádost v srdci jest padla. O tom sám svatý Augustin v Kniehách zpovědných píše a řka: „Když sem tě najprvé, milý Hospodine, poznal, obrazil si prvé má nemocná vezřenie divným svým osviecením, ve mně převysoce světlými paprslky posvěcuje, a inhed sem se potřásl v tvém svatém milování. Tu hruozu maje v sobě, nalezl sem u vlasti mého stavu veliké nevrovnosti. A v tu dobu, jakžto bych zaslyšel hlas volajíci ke mně, od tebe z nebes řkúci: ‚Krmě jsem všech velikých lidí v zruostě, Augustine, a jiesti mě budeš, ani ty mě obrátíš v se jako pokrm tělesenstvie tvého, ale ty se obrátíš v mě.‘“ Potom, jakož svatý Augustin sám o sobě píše, když se jemu velmi křesťanské viery zžádalo bieše, ale v kterakés tesknosti lenost veliká od toho jej tiehnieše. Dal jemu Buoh jednú to na mysl, aby šel k jednomu svatému otci, jemužto Simplicianus jmě bylo, chtě od něho naučenie přijieti, kterú by
