co by to bylo. K nimž člověk jeden přiběhna vece: „Azda neviete, že onu paní Mariji, matku Ježíšovu, jeho učedlníci mrtvú nesú, okolo niežto ten zvuk slyšíte.“ To oni uslyševše, na vešken lid pokřikli, druh na druha volaje a řka: „Poběhněm tam, ztepúc je všecky, to tělo mrtvé, ješto bludného člověka nosilo, v uoheň uvržeme.“ Tehda z nich najmocnější starosta židovských kněží, k nosidlóm přiběhna, chtieše nosidla na zemi převrátiti, velikými hněvy takto řka: „Běžte sem, utratíme to tělo, ješto jest toho nosilo, jenžto jest zkáza našeho všeho národa.“ A to řekl, nosidl se chvátil. I inhed mu ruce uschly a k nosidlóm přilnuly, tak že rukama u nosidl visieše, velikým křikem pro bolest volaje. A ti lidé, jižto biechu s tiem Židem k nosidlóm přiběhli, andělé je všeckny oslepili. V tu dobu ten starosta židovský, u nosidl ješto lpieše, poče žalostivě svatého Petra prositi a řka: „Smiluj se nade mnú a za mě Boha popros.“ K němužto svatý Petr vece: „Chceš li uvěřiti v pravého Boha Jezu Krista a že jest toto tělo jeho milé matky, ješto jeho jest v svém svatém životě nosila, tehda úfaji v Hospodina, že zdráv budeš.“ Židovský starosta k němu vece: „Věřím v pravého Boha Jezu Krista, že jest Syn Boží a toto tělo jeho milé matky.“ A jakž to brzo vece, inhed se jemu ruce od nosidl zprostily. A jakž také svatého Petra kázaním nosidla poceloval, tak inhed ovšem zdráv byl. V tu dobu jemu svatý Petr vece: „Vezmi tuto růzku od mého bratra Jana, položiž ji na všecky lidi oslepené, a ktožť uvěří, tenť uzří, ktožť neuvěří, vieceť viděti nebude.“ Odtad apoštolé tělo svaté královny k robu donesše, v hrob vložili, jakž to jim Jezus Kristus přikázal, do třetieho dne jeho čekajíc seděli.
Tehda třetí den stúpiv z nebes Ježíš z mnozstvím anděluov svatých, vstúpiv mezi apoštoly, k nim promluvil a řka: „Buď vám pokoj.“ Apoštolé odpověděchu a řkúce: „Chvála tobě, Hospodine, jenž jsi veleslavná moc a sám jediný
