jeho matka Aalecha. Ta jest Božím Duchem předeznala, že její sedmero dětí, šest synuov a sedmá dcera, že zákoníci duchovní časích budúcích bejti jměli. Protož je tak chováše i tak sprostně krmieše, aby duchovní stav lépe obvyknúti mohli. A když svatý Bernart mezi jinými jejími syny inhed z dětinstva Bohu snažně slúžiti počal, událo se jemu na Vánočnú noc snažně Hospodina prositi, aby mu ráčil zeviti tu hodinu, v niežto se jest narodil Spasitel Jezus Kristus. A když tak kleče v noci, nábožně se modléše, zevil se jemu Ježíš [v]text doplněný editorem překrásného dietěte postavě. Jehožto tak srdečně rád viděl a viec potom za to maje, že je to ta hodina byla, v nížto se jest Ježíš narodil. Vším srdcem na to myslil, kterak by ty svatý dny důstojně psal. Proněžto je o tom i o zvěstování svaté královny, kterak jest věčné Božie slovo naše tělesenstvie přijalo, nad jiné mistry znamenitě krásným rozumem psal, neb jakž to dietě svaté [u]text doplněný editorem vidění viděl, tak inhed Božím darem vyšší rozum o něm psáti uměl.
Jeho také mladosti zlý duch velmi záviděl. Protož, když jednú v jedné hospodě ležieše té noci, přišedši jedna žena, k němu v lože se uvrhla. Tehda svatý Bernart zvola: „Zlodějí, zlodějí!“ V tu dobu ta žena se vzchopivši v duomě se pokryla. A čeled hledajíci, nic nenalezši, opět lehla. A když se to té noci třikrát přihodilo, an vždy vola zlodějí, zlodějí, nazejtřie, po cestě jdúce, svatého Bernarta bratřie otázachu a řkúce: „I coť se to, Otče svatý, tolikrát ve sně dálo, že si tolikrát na zloděje volal?“ Svatý Bernart k tomu odpovědě: „Vězte to, bratřie milá, žeť jsem měl blíž sebe nebezpečného zloděje, jenžto mi chtěl najdrašší poklad, čistotu mé duši, ukrásti.“ Od toho času svatý Bernart znamenaje, kterak rozličně zlý duch láká křesťanských duší, poče mysliti i vším činem hledati, kterak by se lstivému diáblu obráně, nebezpečného světa odstúpě, v duchovní stav vstúpil. To jeho vlastní bratřie uslyševše, od toho jemu velmi odmlúvali. A v tom netolik
