[166r]číslo strany rukopisuBožie tělo na mši zdvíhajíc uzřel, v takém náboženství v něm srdce ječelo, jako by tepruv[dee]tepruv] ſe tepruw narodilého z Matky Panny Marie Jezu Krista živa viděl, protož mnoho časuov s jinými lidmi mše[def]mše] mſſie poslúchati nechtěl. Na loži řédko spal, ale když ho sen trápil, před uoltářem leckdy podřiemal. Zvláště[deg]Zvláště] Zwaſſtie se o něm[deh]něm] nien píše, že na každú noc jedniem řetězem ukrutně se[dei]se] ſie bil třikrát[dej]třikrát] trzkrat. Najprvé za se, druhé za všecky[dek]všecky] wſſecžky hřiešné a třetie za všecky duše, ješto jsú v kázni Božie v uočistci. A když se tak svatý Dominik na modlitbách mnoho trudil, jeden čas vočima uzře jednoho bratra, an se po kuoře myče[del]myče] mycžie anebo toulá. Jemužto svatý Dominik, mně by bratr byl, rukú poče kývati, aby na pokoj spat šel. Ten zlý bratr, jako posmievaje[dem]posmievaje] poſmiewagie se, takež rukú poče odkývati. Tehda sv. Dominik, chtě věděti, který by to tak neposlušný bratr byl, svieci zažel, jemuž v uoči nazřel a inhed, že diábel jest, poznal. Jemužto poče porokovati a řka: „Proč mi, diáble, překážieš?“ K němuž diábel vece: „Proč ty brž, jsa duchovní, proti svému ustavení v tuto hodinu v klášteře mluvíš?“ K tomu svatý Dominik vece: „Mistr jsem zákona tohoto, mohu, kdy chci, mluviti, ale tě, diáble, zaklínaji Otcem, Synem, svatým Duchem, aby mi pravdu pověděl, což tebe budu tázati. Najprvé tebe tieži, z čeho bratry v kuoře najviece pokúšieš?“ Diábel odpovědě: „Dávám jim lenost, aby na Boží službu pozdě přichodili. A když tu jsú, činím jim mrskost, aby odtad brzo vyšli, a tu, když by se[den]se] ſie měli Bohu modliti, v prázné je řeči a k neješitnému smiechu a k plachému hlédanie často ponukuji.“ Odtad ho vede svatý Dominik na ložnici a tu ho otáza a řka: „Z čeho tuto bratří najviece pokúšieš?“ K tomu diábel odpovědě: „Sen jim lenostivý oslazuji, aby z[deo]z] zſ mrzkostí na Boží službu vstávali a také často nestatečné pomyšlenie mievali.“ Odtad ho vedl do refektoří, tu, ješto se[dep]se] ſie bratřie