této muky nepropuštiem.“ Tehda diáblé, dlúho o tom túlavše, přišedše, svatému Dominiku řekli: „Aj, toť, jsme na těch svatých obdrželi, žeť jsú naši rukojmie, a toť znamenie. Jdi, truhlu, v nichžto těchto svatých hlavy jsú schovány, ohlédaj a tu truchlu převrácenú nalezneš.“ A tak šed i nalezl. A ten člověk diábluov zproštěn, Bohu chválu vzdal.
Událo se také svatému Dominikovi v jedné vlasti kázati, jehožto jedny sprostné staré ženy, an káže, uslyševše, před ním padše, řekly: „É, sluho Boží, zezři na nás, pomoz nám! Jest li to pravda, co s dnes kázal, neb sme my, nebožky, kacieřovým bludem dávno oblúzené a oslepené.“ Jimžto svatý Dominik vece: „Vzdržte se na malý čas, uzříte, komu jste slúžily, kterak jste v nebezpečném stavě byly.“ V tu dobu uzřechu jednoho kocúra jako psa velikého, an od nich vyskoči, u něhožto oči jako plamen biešta, jazyk dlúhý, vešken krvavý, od něhožto veliký smrad jdieše. Ten kocúr, okolo těch starých žen vrkaje potúlav se, na zvonový provaz vskočiv, na tom místě zmizal.
Také jeden čas blíž od Tolozy města jedny kacieře přehádal. A když se v ně světský súdce uvázav, spáliti je chtěl, mezi nimi jeden, jemužto Rejmundus diechu, mezi nimi byl. Toho svatý Dominik pustiti kázal a řka: „Nechajte mi tohoto.“ A v tu dobu obrátiv se k tomu Rejmundovi, svatý Dominik vece: „Synu muoj milý, jistě to vědě, kteražkolivěk tiem prodlíš, však ještě z tebe dobrý a svatý člověk bude.“ A když ten kacieř Rejmundus propuštěn a dvacet let v svém bludě ostal, potom Duchem svatým ohromen, v zákon predikátorový všel. A tu konvršem jsa, nábožný život veda, svých hřiechuov se kaje, nebeského se královstvie doslúžil.
Také se divně o svatém Dominiku píše, že byv na modlitbách v Římě u svatého Sixta, všeckny bratří na kapitolu sezvati kázal a takto k nim promluvil: „Běda nám, bratřie milá, vskuoře čtyřé z vás umřieti mají,
