časiech, když svatý Dominik po světu kázáše, jeden kněz bohobojný, vida svatého Dominika snaženství, v svém srdci myslil, nahodil li by mu Buoh kniehy svatého Písma Nového zákona, v nichžto by se uče, kázal: „Chtěl bych rád v zákon svatého Dominika vníti.“ Netáhl toho pomysliti, až jeden žák s takými kniehami předeň předstúpil, u něhožto inhed je kúpiv, poče mysliti a řka: „Milý Hospodine, jest li to tvá svatá vuole, rač mi to i druhým znamením ukázati.“ A to pomysliv, kniehy svatým křížem požehnal, ty knihy otevřel a tu inhed na počátce lista se jemu čisté vyvrhlo to slovo, ješto jest v kniehách Apoštolských skutciech svatému Petru takež se čísti nahodilo. Tu jest tak psáno: „Vstaň, sendi, jdi s nimi, nic se nerozpakuje, nebť jsem já je poslal.“ Tomu znamení ten kněz tvrdě uvěřiv, v zákon predikátorový všel.
Jeden také čas jeden slovutný mistr v svatém Písmě potvrzený na světě nad kniehami sedě, chtě toho dne žákóm svaté Písmo čísti. A když tak sedě, počel dřiemati, přišlo jemu u vidění, an jeden kmet podobný sedm světlých hvězd tomu mistru darem dal. Tomu se daru poče mistr velmi diviti a tak na ty hvězdy vzhlédaje, uzře, ano jimi všechen svět osviecen. V tu dobu, z toho osviecenie a z toho viděnie se vybrav, poče na to velmi mysliti, kteraké by to viděnie bylo. A když toho dne žákovstvu svaté Písmo ve škole čtieše, vnide svatý Dominik z bratřími sám sedmý a tu k mistrovi přistúpil, jeho se škole poručil a řka: „Mistře milý, rač nám toho přieti, ať se v tvé škole Písmu svatému učíme.“ To ten mistr milostivě uslyšel a tu svému vidění urozuměl, že těch sedm hvězd bylo sedm svatých otcuov.
Po malých časiech byl jeden mistr, jemužto jmě bylo Reginaldus, děkan amelský. Ten bieše předtiem pět let v Paříži duchovnie právo slovutně ve škole četl a potom sobě v úmysl vzal, aby vše pro Buoh rozdal,
