přes moře k Betsaidě, až by on rozpustil lid. Mc6,46 A když je rozpustil, bral se na horu, aby se modlil. Mc6,47 A když bieše večer, byla lodie uprostřed moře a on sám na zemi. Mc6,48 A vida je, že usilují plaviece se, neb bieše jim vietr protivný, i při čtvrtém bdění nočniem přijide k nim, chodě po moři, i chtěl je pominúti. Mc6,49 A oni když uzřeli jej, an chodí po moři, mněli, že by obluda byla, i zkřičali sú, Mc6,50 neb všickni sú jej viděli a zamútili se. A ihned jest promluvil k nim a řekl jim: „Mějtež doúfanie, jáť jsem, neroďtež se báti!“ Mc6,51 I vstúpil jest k nim na lodí a přestal jest vietr. A tiem viece sami v sobě s strachem diviechu se, Mc6,52 neb sú byli nerozuměli o chlebiech, neb srdce jich bieše oslepeno. Mc6,53 A když se přeplavili, přišli sú do země genezaretské i tu lodí přistavili. Mc6,54 A když biechu vyšli z lodie, ihned sú jej poznali, Mc6,55 a běhajíce po vší krajině té, počechu nositi k němu na ložciech ty, kteříž se zle měli, kdežto zvěděli o něm, že by byl. Mc6,56 A kamž koli vcházeli do města nebo do vsi nebo do městeček, kladli sú na ulicech nemocné a prosili sú ho, aby aspoň podolka rúcha jeho dotýkali se. A kolikož koli se ho dotýkali, uzdravováni sú byli.

VII.

Mc7,1 I sešli sú se k němu zákonníci a někteří z mistróv, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A když uzřeli některé z učedlníkóv jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma, jiesti chléb, haněli sú je, Mc7,3 nebo zákonníci i všickni Židé nejedie, leč často umyli by ruce, držiece ustavenie starších, Mc7,4 a když s trhu přijdú, nejedie, leč se umyjí. A jiné mnohé věci, kteréž sú jim ustaveny, aby zachovávali: umývanie řepic a věder a medenic i postelí. Mc7,5 I tázali sú ho mistři a zákonníci řkúce: „Proč učedlníci tvoji nechodie vedlé ustavenie