vstav odtud, odjide do krajin tyrských a sidonských. A všed do domu, chtieše, aby nižádný o něm nevěděl, i nemohl se jest tajiti. Mc7,25 Nebo žena ihned jakž o něm uslyšala, jejiežto dcera mějieše ducha nečistého, vešla jest a padla k nohám jeho. Mc7,26 A byla žena pohanka, Syrosenissa rodem. I prosila jest ho, aby ďábelstvie vyhnal ze dcery jejie. Mc7,27 Jenž vece jie: „Nechať prvé nasytie se synové, nebť nenie dobré vzieti chléb synóv a vrci psóm.“ Mc7,28 A ona vece jemu: „I ovšem, pane, však i štěňátka jedie pod stolem drobty dietek.“ Mc7,29 I vece jie: „Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelstvie ze dcery tvé.“ Mc7,30 A když přišla do domu svého, nalezla dievku, ana leží na loži, a ďábelstvie, ano z nie vyšlo.

Mc7,31 A opět vyšed z končin tyrských, přijide přes Sidon k moři Galilejskému prostředkem mezi krajiny desieti měst. Mc7,32 I přivedechu jemu hluchého a němého i prosili sú ho, aby naň vložil ruku. Mc7,33 A vyved jej súkromě ven z zástupu, pustil prsty své v uši jeho a plinuv dotekl se jazyka jeho, Mc7,34 a vzezřev k nebi, i vzdechl a vece jemu: „Effeta!“, jenž se vykládá: „Otevři se!“ Mc7,35 A ihned otevřieny jsú uši jeho a rozvázán jest svazek jazyku jeho, i mluvil jest právě. Mc7,36 I přikázal jest jim, aby nižádému nepravili. A čím viece jim přikazováše, tiem viece sú hlásali Mc7,37 a viece se divili řkúce: „Dobřeť jest všecky věci učinil. Hluchým kázal slyšeti a němým mluviti.“

Kapitula osmá

Mc8,1 V těch dnech opět, když mnohý zástup bieše s Ježíšem a neměli sú, co by jedli, svolav učedlníky své, i vece jim: Mc8,2 „Líto mi zástupu, neb již, aj, tři dni trvají se mnú a nemají, co by jedli. Mc8,3 A rozpustím li je lačné do domóv jich, zhynúť na cestě, neb někteří z nich zdaleka jsú přišli.“ Mc8,4 I řekli sú učedlníci: