a zvěstuj, kterakť jest veliké věci učinil tobě hospodin a slitoval se nad tebú.“ Mc5,20 I odšel a počal svědčiti v krajině desieti měst, kterak veliké věci učinil jemu Ježíš, a všickni se divili. Mc5,21 A když vstúpil Ježíš na lodí, opět se přeplavil, i sšel se k němu zástup mnohý, a bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jeden z kniežat školy židovské jménem Jairus, a uzřev jej, padl jest k nohám jeho Mc5,23 a velmi ho prosil řka: „Dcera má na skončení jest, poď, vlož na ni ruku svú, ať zdráva bude a živa.“ Mc5,24 I bral se jest s ním a zástup mnohý šel za ním i tiskli sú jej. Mc5,25 A žena, kteráž byla v krvotoku dvanádcte let Mc5,26 a mnoho byla trpěla od mnohých lékařóv a byla vynaložila vešken statek svój, aniž jí co bylo prospělo, ale vždy se jest huoře měla, Mc5,27 když uslyšela o Ježíšovi, přijide v zástupu z zadu i dotkla se jest rúcha jeho. Mc5,28 Neb pravieše: „Dotknu li se rúcha jeho, zdrávať budu.“ Mc5,29 A ihned uschla jest studnice krve jejie a počila jest na těle, že by uzdravena byla od nemoci. Mc5,30 A ihned poznav Ježíš sám v sobě moc, kteráž byla vyšla z něho, obrátiv se k zástupu, i vece: „Kto se jest to dotekl rúcha mého?“ Mc5,31 I řekli jemu učedlníci jeho: „Vidíš, ano tě zástup tiskne, i dieš: Kdo se mne dotekl?“ Mc5,32 I hleděl vuokol, aby ji uzřel, která jest to učinila. Mc5,33 A žena bojéci se a třasúci se, vědúci, co se stalo při ní, přistúpila a padla před ním i pověděla jemu všicku pravdu. Mc5,34 A Ježíš vece jí: „Dcero, viera tvá tě jest zdrávu učinila, jdiž u pokoji a buď zdráva od neduhu svého.“ Mc5,35 A když on ještě mluvieše, přijidechu k kniežeti školy židovské řkúce, žeť jest dcera tvá umřela, co viece trudíš mistra. Mc5,36 I uslyšav Ježíš slovo, kteréž se mluvieše, vece k kniežeti školy židovské: „Neboj se, toliko věř!“ Mc5,37 I nedopustil jest s sebú jíti nižádnému, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi,