bratru Jakubovu. Mc5,38 I přišli sú do domu kniežete i uzře tam hluk, a ani pláčí a kvielé velmi. Mc5,39 I všed vece jim: „Co se rmútíte a pláčete? Neumřela jest děvečka, ale spíť.“ Mc5,40 I posmievali sú se jemu. Ale on vyhnav všecky, pojal otce a máteř děvečky, a kteříž s ním byli, i vešli sú, kdežto bieše děvečka ležéci. Mc5,41 A ujav ruku děvečky, i vece: „Tabitakumi!“, jenž se vykládá: „Děvečko, toběť pravím, vstaň.“ Mc5,42 A ihned vstala děvečka a chodieše, a byla jest ve dvanádcti letech. I divili sú se divením velikým. Mc5,43 A přikazováše jim přepilně, aby žádný o tom nevěděl, i kázal jest jí dáti jiesti.

Kapitula VI.

Mc6,1 A vyšed odtud, i bral se jest do vlasti své i šli sú za ním učedlníci jeho. Mc6,2 A když bylo v sobotu, poče učiti v zboru a mnozí slyšiece divili sú se učení jeho řkúce: „Odkud tento má tyto všecky věci? A která jest múdrost, ješto jest dána jemu, a moci takové, ješto se dějí skrze ruce jeho? Mc6,3 Však toto jest tesař, syn Marie, bratr Jakubóv a Jozefóv a Judóv a Šimonóv. Však i sestry jeho zde s námi jsú.“ I horšili se nad ním. Mc6,4 I řekl jim Ježíš, žeť nenie prorok beze cti, jediné u vlasti své a v rodině své a v domu svém. Mc6,5 I nemohl tu moci žádné učiniti, jediné že nemnoho nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil Mc6,6 a podivil se pro jich nevěru. I procházieše se po kašteléch v uokolí uče.

Mc6,7 A svolav dvanádcte, i poče je posielati po dvú a dal jim moc nad duchy nečistými. Mc6,8 A přikázal jim, aby ničehéhož nebrali na cestu, jediné toliko huol: ne mošny, ne chleba, ani na pase peněz, Mc6,9 ale v obuv obuté, a aby se neobláčeli ve dvě sukni. Mc6,10 I vece jim: „Kdež koli vejdete do domu, tu ostaňte, dokudž nevyndete odtud. Mc6,11 A ktož by koli vás nepřijali ani vás slyšali, vyjdúce odtud vyražtež prach z noh svých