jest jej ven z ulice, a plinuv do očí jeho, vložil ruce své i otázal ho, viděl li by co. Mc8,24 A on pohleděv, vece: „Vidím lidi jako stromy, ani chodie.“ Mc8,25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, i počal jest viděti a navrácen jest zrak jemu, tak že jest jasně viděl všecky věci. Mc8,26 I pustil jej do domu jeho a řka: „Jdiž do domu svého, a vyjdeš liž na ulici, nepraviž nižádnému.“

Mc8,27 I všel jest Ježíš s učedlníky svými mezi kaštely Cezaree Filipovy a na cestě tázáše učedlníkóv svých řka jim: „Kým mě pravie býti lidé?“ Mc8,28 Kteřížto vecechu jemu: „Jedni Janem Křtitelem a jiní Heliášem, jiní pak jako jedniem z prorokóv.“ Mc8,29 Tehdy on vece jim: „Vy pak kým mne býti pravíte?“ Odpověděv Petr vece jemu: „Ty jsi Kristus.“ Mc8,30 I pohrozil jest jim, aby nižádnému nepravili o něm.

Mc8,31 I poče je učiti, že syn člověka musí mnoho trpěti a potupen býti od starších a od najvyšších kněží a mistróv a zabit býti a po třech dnech z mrtvých vstáti, Mc8,32 a zjevně jest slovo jim mluvil. I pojav jej Petr, počal ho tresktati. Mc8,33 Kterýžto obrátiv se a vida učedlníky své, pohrozil Petrovi a řka: „Jdiž za mnú, šatane, neb nesmyslíš, coť jest božieho, ale coť jest lidského.“

Mc8,34 A svolav zástupy s učedlníky svými, i vece jim: „Chce li kto po mně přijíti, zapřiž sám sebe a vezmiž svój kříž a následujž mně. Mc8,35 Neb bude li kto chtieti život svój zachovati, ztratíť jej. Pakli kto ztratí život svój pro mě a pro slovo božie, zachováť jej. Mc8,36 Nebo co bude člověku platno, by vešken svět získal, a své duši by škodu učinil? Mc8,37 Nebo co dá člověk odměny za duši svú? Mc8,38 Nebo ktoť mě vyzná a slova má v tomto pokolení cizoložném a hřiešném, i syn člověka vyzná jej, když přijde v slávě otce