něho malomocenstvie a očištěn jest. Mc1,43 I pohrozil jest jemu Ježíš a ihned kázal mu pryč jíti, Mc1,44 a řekl jemu: „Viziž, aby nižádnému nepravil, ale jdi, ukaž se kniežeti kněžskému a obětuj za očištěnie své, coť jest přikázal Mojžieš na svědectvie jim.“ Mc1,45 A on vyšed, počal jest vypravovati a ohlašovati řeč, tak že již nemohl zjevně do města vjíti, ale vně na pustých miestech počal býti. I scházeli se k němu odevšad.
II.
Mc2,1 A opět vjide do Kafarnaum po dnech osmi. Mc2,2 I uslyšáno jest, že by byl v domu, i sešlo se jich mnoho, tak že nemohli ani do dveří, i mluvieše jim slovo. Mc2,3 I přišli sú k němu, nesúce dnú zlámaného, kterýžto ode čtyř nesen bieše. Mc2,4 A když sú ho nemohli podati jemu pro zástup, obnažili sú střechu, kdež bieše Ježíš, a probořivše ji, spustili sú luože, na němž ležieše dnú zlámaný. Mc2,5 A když uzře Ježíš vieru jich, vece dnú zlámanému: „Synu, odpúštějíť se tobě hřiechové tvoji.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mistróv, sediece a mysléce v srdcích svých: Mc2,7 „Co tento tak mluví? Rúhá se. Kto muož odpustiti hřiechy, jediné sám buoh?“ Mc2,8 To ihned poznav Ježíš duchem svatým, že by tak myslili mezi sebú, vece jim: „Co to myslíte v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snáze řieci dnú zlámanému: Odpúštějíť se tobě hřiechové tvoji, čili řieci: Vstaň, vezmi ložce své a choď? Mc2,10 Ale abyšte věděli, že syn člověka má moc na zemi odpúštěti hřiechy,“ i vece dnú zlámanému: Mc2,11 „Toběť pravi: Vstaň, vezmi ložce své a jdi do domu svého.“ Mc2,12 A ihned on vstal a zdvihl ložce své a odšel přede všemi, tak že se všickni divili a chválili boha řkúce, že sme nikdy tak nevídali.
Mc2,13 I vyjide opět k moři a vešken zástup přicházieše k němu a učieše je. Mc2,14 A když jdieše, uzřel jest Levi Alfeova, an sedí na cle, i vece jemu:
