[166v]číslo strany rukopisuprotož prosím tvého panstvie, aby toho Mojžieše kázal pohnati k slyšení tvého otsúzenie, neb právo praví: My nižádného súdu vydati nemóžem, jedno na přemoženého neb dobrovolně seznalého.“ Otpovědě Mojžieš: „Ty, Belial, máš zlé mravy, neb já ještě sem nevypravil súdci pře mé, a postrk činíš slovóm mým. Slyš a patř mne, ač se líbí.“ Vece Belial, chce klam mieti z Mojžieše: „Mluv, milý pane, neb slyší sluha tvój.“ Otpovědě Mojžieš: „Otpieraje proti tvým položením[aq]položením] polozeni žalobným, pravímť, že řečený Šathan a ďáblova zběř byl jest knieže a král, jakož s’ ty položil, ale nýnie césařem nenie ani králem ani kniežetem, neb spravedlivě[ar]spravedlivě] ſprawedliwe jeho proviněním od všemohúcieho Boha jest odsúzen a zbaven, a Ježíš pán mój, téhož Boha syn jednorozený, v ta královstvie týmž Všemohúcím jest vláštně veden, jakož skrze zjevné otsúzenie všemu světu známo jest.“ Otpovědě Belial: „Kde jest to otsúzeno? Doveď jeho.“ Odpovědě Mojžieš: „Já žádám ot súdce k této otpoře zavitý[24]sic! rok, abych dopuštěn byl.“ Kterúž Šalomún dopustil jest, a tak v akta napsati kázal.

Tehdy Mojžieš na tom miestě a na témž roce súdci pokázal jest knihy Isaiášovy, otevřenú kapitolu třidcátú sedmú i miesto své otpory; čísti ji poče těmito slovy:

„Vykupitel Buoh zástupóv, jméno jeho Ten svatý israhelský. Pomstu vezmu a neodolá mně člověk. Obnaž ohyzdu tvú, ohal plece tvé, odkrý stehně, břdi přes řeky. Seď, mlč a vendi v temnosti ke dceře tvé, kaldejská a pekelná, nebudeš jmenovaná viec po to paní královstvie. Neb hněvivým sem na lid mój, poškvrnil sem dědictvie málo a dal sem je v ruce tvé. A nepoložil si ji milosrdenství nad siemě, obtiežil si jho tvé velice. A řekla si: Na věky budu paní. A nepoložila si toho na srdce tvé a nic rozpomenula sě na konečné tvé. A již slyš toto, rozkochaná, a přebývajíc bezpečně, jenž dieš: V srdci tvém já sem a nenie kromě mne šíře, nesedímť vdovú a nevěděti budu jalovosti. Přijdeť tobě toto dvé náhle v jeden den, jalovost a ovdovělost, všechna přišla sú na tě pro rozmnoženie nešlechetností tvých a pro hrubost čarodějníkóv tvých náramně. A naději měla si ve zlosti tvé a řekla si: Nenie, kto by mě viděl. Múdrost tvá a uměnie tvé, tať jsú tě zklamala. A řekla si v svém srdci: Jáť sem a kromě mne ne[167r]číslo strany rukopisunie