Slyšte slovo boží, kniežata sodomská, ušima přijměte zákon Boha vašeho, lide gomorský. Kterak učiněno[ax]učiněno] vcžyniena jest nešlechetností město plné věrného súdu. Spravedlnost bydlela jest v něm, ale již vražedlníci! Střiebro tvé proměněno jest v truosku a víno tvé smiešeno jest s vodú. Kniežata tvá nevěrní tovařiši tvoji zlodějští, všickni milují dary, následují otplaty. Sirotkóv nesúdie a pře vdovské nepřicházejí před ně. A protož die pán Buoh zástupuov mocný israhelský: Aj, já sě utěším nad svými nepřátely a pomstím sě nad protivníky mými. A obrátím ruku svú k tobě a vyvařím do čistoty trósku tvú, otejmu všecku rez těla tvého, jakožto psáno jest v knihách Isaiášových v prvnie kapitole.
Pak druhé dřieve řečeného Šathana kázal jest pán Buoh pohnati osobně, jakož svědčí Ezechiel v XXVIII. kapitole a řka: Protože s’ pyšně řekl, že ‚já sem Buoh‘. Stalo se jest slovo božie ke mně řkúcé: Synu člověčie, rci kniežeti tyrskému: totoť die pán Buoh: protože jest povzdviženo srdce tvé a řekl si: já sem Buoh a na stolici boží seděl sem a v srdci morském a jsa člověkem, ale ne bohem, aniž si dal srdce tvého jakožto božie. Ej, ty jsi mudřejí, nežli Daniel a v opatrnosti tvé a v múdrosti učinil s’ sobě sílu a nic tajného nenie před tebú a vzdvihlo se jest srdce tvé v moci tvé. Protož totoť die pán Buoh: Proto že jest povzdvihlo se srdce tvé, jakožto srdce božie, protož, aj toť, já přivedu cizie najmocnějšie pohanské a obnažieť meče tvé nad krásu múdrosti tvé a poškvrnie lepotu tvú, zamordují a strhnú tě, umřeš v záhubě zmordovaných v srdci morském. Zdali řka dieš: Já sem Buoh?
Třetie dřieve řečeného Šathana kázal pohnati pro pýchu a zpurnost jeho skrze téhož Ezechiele proroka, jakož psáno jest v jeho knihách v XXVIIII. kapitole: Stalo sě jest slovo božie ke mně řkúcé: synu člověčí, budeš mluviti proti faraonovi. A dieš jemu: Toť die Hospodin: Ej, já k tobě, králi ejipský, draku veliký, jenž odpočíváš uprostřed řek tvých. Pravíš[ay]Pravíš] pra/wieſs a dieš: má jest řeka a já sem učinil sám sě. A položímť uzdu na čelisti tvéj. Lvu pohanskému přirovnán jsi a drakovi, jenž jest v moři, třese rohem svým v řekách[31]následuje „svých“, podtečkováno písařem tvých, a kaléše vody nohama svýma a potlačováše řeky jich. Protož rozprostru nad tebú sieti své u množstvie lidí mnohých a vytáhnu tě v ne[169r]číslo strany rukopisuvodu
