vražedlní[164v]číslo strany rukopisuka, jakož o tom stojí psáno v Druhých knihách Královských v XII. kapitole? Zajistéť nenie platno, jakož tomu práva chtie. I co jest Virgilius, jenž jsa zklamán krású ženskú, vyvěšen byl z věže v truhle na div každému? A Ipokras, kaký jest svědek, jenž pro nenávist zahubil jest svého bratra neb vnuka? I co jest Aristotileš, jenž chtivě uchvátil[aj]uchvátil] vchw/atl knihy Šalomúnovy za krále Alexandra a tady múdrosti sobě osobil jest? I o Janovi Křtiteli nic nediem, neb jest všie šlechetnosti pln, avšak jeho svědectvie málo mi škodí, neb pravenie neb svědčenie ižádného, neb tomu všecka práva chtie. A protož, ó Mojžieši, čeho želéš?“ Otpovědě Mojžieš: „Byť bylo o to hádanie, byl bych toho dobře dolíčil, žeť sú hodni.“ Vece Belial: „Tito nedostatci svědkóv dovedeni sú svatými, a protož jest zjevné dolíčenie, jakož tomu práva chtie.“ Otpovědě Mojžieš: „Mysl o žalobu[17]sic!.“ A s tiem sě rozlúčišta.

Potom den devátý dubnový, když sedieše Šalomún na súdě, stášta obě straně před ním. Tehda chytrý Belial obětova tři lístky žalobné jednostajné takto vznějície[ak]vznějície] wzniegie/czie: Před vámi, najjasnější jeruzalemský králi pane Šalomúne, súdci poručením od božské stolice Belial poručník pekelný jménem poručenství[al]poručenství] porucżenſtwim poctivé všie zběři pekelné proti Ježíšovi nebo proti každému, ješto zastupuje jeho v súdě, pokládá i die, že když dřieve řečená zběř pekelná držala jest a vládla peklem a vší zemí, mořem, i což v nich i na nich jest, a zvláště lidmi na zemi bydlejícími ku plnému právu k vlastnosti a panství, a tak od dávného času, jemužto protivné paměti lidské nenie, z pójčenie, dánie ot najvyššieho pána pekelného, kteréž se jest stalo Šathanovi a obci pekelné pro neposlušenství Adama prvnieho člověka, kteréžto všecky věci svrchu psané dřieve řečený Ježíš neopatrností kakús sobě jest osobil a ovlastnil, nébrž přitrhl, svrchu jmenovaného Šathana a sbor pekelný od toho ottiskuje k jich těžkému bezpráví a škodě nenabyté, protož tebe, súdce spravedlivý, dřieve řečený poručník velice prosí, aby všecky věci svrchu psané k vlastnosti a panstvie pekelného zboru ráčil konečně přisúditi a toho Ježíše od toho otlúčiti svým spravedlivým súdem. A osvědčujiť o nákladiech, škodách i příslušnostech. I da jeden lístek žalobný súdci, druhý Mojžiešovi a třetie Danielovi písaři. A když Šalomún tu žalobu přečite, přikáza stranoma, aby zajtra, totiž[165r]číslo strany rukopisuto