[157v]číslo strany rukopisupožehnánie.“ Tehda Šalomún, sněv čepici královskú a pokloniv své hlavy, ten list s počestností jest přijal, kterýžto přečet a pečet i šnóru pilně opatřiv, jakožto na jeho úřad slušie; neb má súdce všeckny věci zpytati, jakžto právo duchovnie svědčí. A když král Šalomún nenalezne ižádné vady falešné na těch listech, přikáza Danielovi, svého dvora písaři, v akta ten list poručenstvie vepsati, i podánie jeho i přijetie, neb tak právo velí. A o těch o všech kusiech Belial poručník kázal sobě učiniti obecný list. A tiem spósobením Šalomún okázal jest své právo súdné. A poněvadž žalobce, dada súdci list poručný, nemá o jiné státi, nežli o póhon, ihned teď Belial žádáše póhonu ot Šalomúna: „Kterým súdem chceš vésti?“ Otpovědě Belial: „Pane, súdem vladařstvie.“ To uslyšav súdce Šalomún, káza písaři svému to v akta znamenati i káza jemu póhonný list dáti; jeho přiepis tento:

Šalomún král jeruzalemský, súdce daný od stolice božské v té při, jenž běží mezi Belialem poručníkem s jedné strany a s Ježíšem z Bethlema z druhé strany, Azeelovi běhúnovi najrúčíšiemu vzkazuje zdravie. Přikázanie božské aneb listy božské věz, žeť sme takově přijali, počátek i skonánie, jakžto svrchu pilně psány jsú, a protož chtiece přikázanie božského býti poslušni pokorně, jakžto slušie, tobě v té mieře mocí, kterúž máme, kazujíc přikazujeme, aby dřieve řečeného Ježíše ot nás najviece boží mocí pílen byl pohnati, aby třetí den po přijatí toho listu před námi v domu našeho příbytku sám svú osobú a nebo skrze vlastnieho poručníka sě okázal a postavil. Kterýžto rok jemu za dvoje přikázanie a za třetie zavilé aneb poslednie vzkazujeme pro dalekost cesty, abychom stranám uhověli a uskrovnili na práci i na zdravie, aby odpověděl z práva Belialovi pekelnému poručníku na žalobě o lúpežéch a násilí v tom pekle od toho Ježíše učiněných ku bezpráví a škodě pekelné zběři, jakžto na svrchu psaném božském poručenstvie jest pilně popsáno. Jinak podlé zpuosoby přikázanie nám daného, jakož [z]text doplněný editorem práva budem moci, v té při povedeme pro nestánie každého, pakli ten rok připadne v svátek, tehdy druhý den všední rok zavilý jemu k stání dáváme. A den ten, když jeho poženeš, a kterak a před kým, nám bude pílen zvěstovati, neb tvému právu pilně uvěříme. A na to pevnějšie svědectvie kázali sme k tomuto listu pečet naši přivěsiti, jenž dán jest v Jeruzalemě v sedmez[158r]číslo strany rukopisucetmý