[157r]číslo strany rukopisutvú milost v této při žádúcí voliti, ale že i svaté pře bez domnění mají jíti, jakožto duchovní právo svědčí, neb pře synova jest pře otcova a též za se, jakož praví duchovnie právo. A ten Ježíš častokrát na světě, jsa žív, pravil jest, že Buoh jest otec jeho, protož žádám tvé svatosti, rač tu při jednomu múdrému muži poručiti, o němž žádná strana nemá žádného domněnie, jenž jest u právě dospělý.“ Odpovědě jemu Hospodin: „Z kteréhožto biskupstvie jest ten Ježíš?“ Vece Belial: „Z nazareckého, neb sě jest v Bethlémě rodil a v Nazaretě jest vschován.“ Odpovědě Buoh: „Buď poručena ta pře v jeruzalemském biskupství, neb odtad nenie cestu[3]sic! jednoho dne, neb to móž býti podlé práv duchovních.“ Vece Belial: „Otče svatý, rač věděti, že ta věc, o niežto pře, jest jinde.“ Odpovědě Buoh: „Netbaj toho, neb každý má ot miesta bydlenie pohnán býti, buď, oč buď, jakžto práva svědčie. Také věz, nechtěl li by v Jeruzalemě súdce mieti, toho nemóžeš učiniti, neb jest město znamenité a tu jest dosti umělých u práviech.“ Vece Belial: „Mámť, pane, na tom dosti, ať tu bude ta pře poručena.“ Odpovědě Hospodin: „Máš li dosti na Šalomúnovi[l]Šalomúnovi] Sſalomunow králi jeruzalemském?“ Vece Belial: „Ovšem, pane, neb jest súdce spravedlivý a spravedlnost miluje a rovnost viděla jest tvář jeho.“

A protož Hospodin svým listem poručil jest tu při Šalomúnovi králi jeruzalemskému, vzkazuje zdravie. Při, jenž běží mezi poručníkem pekelným jménem Belial a [s]text doplněný editorem strany jeho všeho pekelného zboru proti Ježíšovi, synu Jozefovu a Marie, jeruzalemského biskupstvie, o někakém lúpeži a násilí skrze toho Ježíše, jakžto právě u pekle učiněné[m]učiněné] ucžynienie, tak o panstvie, jakžto o vladařstvie tohoto světa, i o právu jich, jenž mají ke všem lidem i k jich dušém, takto porúčíme, aby, svolaje ty, jenž mají přivoláni býti: slyš všecko, což slušie k súdu vládanie, i žádanie, kteréžto obistraně povedú, ať tu při dokonají hodným skonániem. A svědci, ješto budú jmenováni, nebudú li chtieti pro přiezeň a nebo bázeň státi k svědectví, připuď naší mocí. Dán v ráji v šestmescietmý den březnový.

Tehdy Belial, maje ten list poručenstvie, v čas hodiny přišel jest s obecným písařem a s svědky k králi Šalomúnovi, a poklek před ním, takto pokorně mluvil jest a řka: „Všeho světa pán tento list vám posielá a vzdravie vzkazuje i