p[155v]číslo strany rukopisuísmo Thobiášovo: Ti, jenž manželstvo přijímají, a Boha ot sebe a ot své mysli vyhnali a smilství slúžili, nad těmi má moc ďábel, ale kteříž svatě a poctivě manželstvie chovají, od těch bývá otehnán zmek. A toť móž býti rozum a příčina, proč ďábel nic nemohl věděti o vtělení pána Jezukrista, ale mněl jeho synem Jozefovým. A když přišel jest čas, porodila jest Syna Boha plného a pravého člověka, neb jakož bez poškvrny panenské všel jest v život panny, matky své, též bez jejieho porušenie vystúpil na zemi, na světě rostl, s lidmi obcuje a u pokušení ďábla přemáhaje. Přišel jest vedlé znamenie Mojžiešova; kázal jest mrtvým vstáti a vstali sú, slepým: buďte osvieceni!, malomocným: buďte očištěni!, němým: mluvte!, chromým: choďte!, neduživým: buďte uzdraveni!, a tak sě jest bez pochyby stalo, a tak jest byl podoben k Mojžiešovi v člověčenství a zákona vydání. Ten dóstojný dobrovolně od židóv jímán a ot vladaře Piláta pro křivých vin svědectvie a hrózu lidskú u pětimezcetmý den březnový byl otsúzen na smrt kříže přeukrutně, na němžto pně, hřebíky přibit, velikým hlasem volaje: Bože, Bože mój, i co s’ mě opustil? Pustil jest duši svú a své mrtvé tělo dal jest v opukovém hrobě pochovati, jakož to Čtenie pravda pilně svědčie.

Jenž tak bieše ot časné smrti dobrovolně přemožen, jakožto vítěz slavný, s velikú mocí jsa obklíčen vojskem anjelóv i archanjelóv, sstúpil jest do pekel a jich zástupy svým dóstojným vojskem jakožto korunú jest je obklíčil v své boží moci. Tehdy pán Ježíš ochotnú řečí napomínal jest ďábly a řka: Povzdvihněte vrata vaše, kniežata pekelná, a buďte povzdvižena vrata věčná, ať vejde král slávy! K tomu hlasu kniežata pekelná lekše se, odpověděchu a řkúce: Kto jest ten král slávy? Odpovědě král a řka: Pán silný a mocný u boji. Tehdy kniežata pekelná schukše sě, počechu zpytati: Kto jest ten král chvály, a silný a mocný? A velice se diviechu, neb nikdy tak mrtvý nevstupoval jest do pekel s tak velikú mocí a silú. I kázali sú vrata utvrditi pilnějí nežli dřieve. To uzřev pán Ježíš, vece druhé těm kniežatóm: Zdvihněte vrata svá, kniežata, a buďte povzdvižena vrata věčná, ať vejde král chvály! Tehdy kniežata pekelná, nechtějíce otevřieti vrát pekelných, ale pevnějie utvrzujíc i vecechu: Kto jest ten král chvály? Odpovědě: Král nebeský, pán ctností, onť, jenž král chvály. A vida milý pán Ježíš, že nechtie zpurně otevřieti, přistúpiv, jakožto mo[156r]číslo strany rukopisucný