mo[456]číslo strany rukopisudla pohanská, jiejžto řiekáchu Astarot. I bydlil tu jako chudý pústenník. V téj modle bydléše jeden diábel, ten tak lidem ukazováše, jakžto by nemocné uzdravoval, ale neuzdravoval jich jest, kromě lidi nemocny učině. A když od přěkáženie přěstal, tehda nemoc také přěstala. A když v chrámě mnoho nemocných ležieše a ta modla lidem neodpoviedáše, vstavše šli do druhého města, tu ješto druhá modla bieše jménem Berit. Jiežto modly otázachu, proč by jich města modla Astarot jako jiné časy neodpoviedala. K tomu modla Berit odpovědě: Buoh váš plamennými řetězi svázán jest od té hodiny, jakž apoštol boží Bartoloměj k vám přišel jest, tak Astarot aniť oddechnúti móže, aniť smie s vámi mluviti. K tomu pohani vecěchu: A kaký jest to Bartoloměj? Odpovědě diábel: Přietel jest všemohúcieho boha, a proto jest do těchto vlastí přišel, aby všěcky diábly vyhnal. K tomu pohani řechu: Pověz nám znamenie, abychom jej mohli nalézti. K tomu diábel vecě: Vlasyť má črné, nákadeřavé, očí veliciej, brada dlúhá, šědivými vlasy promiešená, střědnieho vzróstu a rúchoť nosí drahé a zvláščeť plášč nosí bielý, jenžtoť jest v rozličných miestech hedvábím prošíván a nadto jest šest mezidcietma[1429]podtrženo, Hankova excerpce let jest, jakž jeho rúcho a jeho třěvícě nikda sě nepovetšie. A toť má v obyčěji, ežť stokrát za den a stokrát za noc klekna, modlí sě bohu, anděli boží s ním chodie, jížto jej v síle držie, aby nikda neustal. Ani mu sě jiesti chtělo a vždy zajedno jasné tváři, myslí veselú přěbý[457]číslo strany rukopisuvá.