[452]číslo strany rukopisunašě matka svatý život vedla jest, toho příklada sě dirž a s tiem jěď domóv. Odtad sě ona domóv vrátivši, tak svatý život vedla, ež prostřěd lidí bydléci, dosti pústennicí byla. A po některém časě rozvedši sě s mužem, v duchovný stav vstúpivši, s bohem konala.
To sě také o svatém Bernardu píše, ež sě jednú na smrt roznemohl a v téj mdlobě uzři sě před králem nebeským, na súdě stojě. V tu dobu zlý duch přistúpě, počě naň krutě přěd bohem žalovati. A když svú žalobu dokona přěd bohem, tehda svatý Bernart nic sě nelek, ani sě zamútiv, vecě: Zlý duše, v tom sě já sám znaji[1414]původně zapsáno „znayu“, koncové „u“ vyradováno, ež nejsem duostojen, ani sem toho kterú službú zaslúžil, bych králevstvie nebeské obdiržal. Ale mój spasitel Kristus dvojím právem jest nebeskú schránu obdiržal. Najprvé dědičstvím svého otcě boha a druhé prolitím své svaté krve. Na pirvém má sobě dosti a druhého mně pro svú svatú milost popřěje. Jehožto darem tak správně chci býti a toho sě tuto nestydi. To zlý duch uslyšav, nic k tomu odpověděti nemoha, pryč šel a svatý otec z toho viděnie k sobě sě navrátil.
Jeden také čas svatý Bernart pro jednu klášterskú potřěbu po cěstě jěda, k jednomu sedlskému človiečku[1415]podtrženo, Hankova excerpce, jenž s ním tehdy jědieše, mezi jiným počě žalovati a řka: Kak mám veliká přěkázanie pro rozličná myšlenie u mých modlitvách. To sedlek uslyšav, počě sě honositi a řka: To mně nikda nepřěkážie, což kdy počnu, to bez přievady skonaju. Tehda svatý Bernart chtě jeho v diržění svelíčění shoniti a ež tak nenie, jakž on praví, nalézti, propovědě k tomu sedláku a řka: Odjě[453]číslo strany rukopisuda
