[454]číslo strany rukopisudušě tvá. Viz, móžeš li ho tuto potupiti, jako jeho sluhy tupíš! To vévoda uslyšav, horkými slzami zaplakav, přěd ním křížem padl a potom, což mu svatý Bernart kázal, všeckno učinil.
Mnoho rozličných divóv svatý Bernart učinil i za života i po smrti. A potom, když sě k svému skončení přiblížil, pozvav k sobě své bratřie, k nim promluvil a řka: Pomněte, bratřie milá, abyste sě téhož příklada diržěli, jakoť sem já, na tomto světě jsa, činil. Nikoho sem, kde sem mohl, nepohoršil. Pakli sě kto pohoršil, kdež sem mohl, to sem stavil. A to sem také v uobyčěji měl, ež sem vždy ciziemu smyslu viece než svému dóvěřil. Pakli mi kto kdy které protivenstvie ukázal, nikda sem sě nad ním pomstiti nežádal. V těch časiech svatý Bernart čtyřidcěti ke stu klášteróv vzdělav a mnoho divóv čině, knihy mnohé skládajě, odpuščenie vzem od světa, bohu duši vrátil. To sě dálo po božiem narození po tisíci paddesát ke stu třetie léto.
Svatý Timoteus[1422]zapsáno jinou, mladší rukou in margine
Svatý Timoteus když mnoho pro vieru křesťanskú trpěl, najposlé římský starosta kázal ho všeho kyji zbíti a jeho novobité rány vápnem horkým zetřieti. V niejžto hroznéj bolesti vždy boha chváléše. A když tak v svéj bolesti bohu sě modle, klečě k zemi ničieše[1423]podtrženo, Hankova excerpce, dva anděly jemu sě zjěvista a řkúce: Sluho božie, vezři k nebesóm a uzříš. Tehda svatý Timoteus k nebesóm vezřěv, uzřěl, ano nebesa otevřěna a Jezus Kristus koronu z drahého kamenie v rucě dirží, k ňemu takto řka: Tuto koronu tobě chci dáti. To
