přěbý[457]číslo strany rukopisuvá. Ten duch od boha má, jež vše přědvie, všě jazyky mluviti i rozuměti umie, i to, což já s vámi nynie mluvi, juž on to vie. A když ho budete hledati[1430]hledati: hledatyu, chce liť, ukáže sě vám, pakliť nechce, nenaleznete jeho. A toho vás zvlášče proši, když jeho naleznete, proste, ať sěm nepřichodí, ať mně anděli jeho téhož jako mému tovařišovi Astarot neučinie. A když odtad pohani šedše, dva dni jeho hledavše, nenalezli.
Jednoho dne jeden běsník[1431]podtrženo, Hankova excerpce počě volati a řka: Apoštole boží Bartoloměji, zažiehají mě modlitvy tvé. K ňemužto apoštol Bartoloměj vecě: Náhle mlč a inhed vyndi z ňeho. A jakžto vecě, tak diábel z člověka vystúpil. To uslyšav král té země, jemužto řekli Polimius, jenž dceru bláznici mějieše, a v niej diábel bydléše, k svatému Bartoloměji poslal a prosě, aby k ňemu přída, jeho dceru uzdravil. A když tam apoštol přišel, uzři, ana svázána a hryze a tepe lidi od sebe, kázal ju rozvázati. Tehda, když k niej ižádný přistúpiti nesměl, svatý Bartoloměj vecě: Já toho diábla, ješto jest v niej byl, juž svázána v svéj moci mám, a vy sě ješče bojíte! A jakž ju brzo rozvázachu, tak ji inhed zdrávu i při smysle nalezú.
V ta doba král veliké dary kázal připraviti a svatému Bartoloměji dáti. Tehda sluhy hledavše jeho, nikdiež nenalezli. Potom nazajtřie, když král v svém pokoji ráno stáše, ukázal sě jemu vidomě apoštol a řka: Pročs mne s zlatem a střiebrem včera veš den hledal? Takoví daři jsú potřěbni těm, jížto sě s světem a s tělesnými věcmi obcházějí, ale já nic tělesného, nic svěckého nežádaji. A to řek
