[449]číslo strany rukopisuten otec svatý viděv i slyšav, k sobě se opět navrátiv, to viděnie mnohým pověděl. A tak matce božiej snažně slúživ, bohu se dostal.
To jest také mnohým otcóm svatým zjevené, ež ktož jejie svaté milosti modlí se a řka: Skrze tu radost, matko božie, ještos v tu hodinu jměla, když jsi nade vše kuory andělské povýšena, rač mě, hřiešného, utěšiti. Ktož se jiej tak nábožným srdcem modlí, utěšen na těle i na duši bude na věky věkuom. Amen.[1408]na zbytku folia je Hankovou rukou podle rukopisu PasMuzB z r. 1379 dopsána část textu legendy o sv. Bernardu, následuje prázdná strana
[450]číslo strany rukopisu[…]text doplněný editorem [451]číslo strany rukopisu[1409]s. 451–490 ruka B […]text doplněný editorem proč by mu usta mastná byla. V svém také rúšě počestnú sprostnost miloval, často takto řiekajě: Ktož sě v lepých[1410]podtrženo, Hankova excerpce rúšiech kochá anebo má vnitř nečisté mysli, tělesnú bujnost, anebo svěcké jěšitné[1411]podtrženo, Hankova excerpce chvály hlédá, anebo sě nad jiné pyšnú, nemúdrú myslí honosí. Ten[ajc]Ten] Te také obyčěj měl svatý Bernart, když do zákona nováky[1412]podtrženo, Hankova excerpce obláčil, takto k nim mluvil: Když k tomuto stavu chvátáte, tělesenstvie vaše po sobě vně ostavte a sěm jen vaši duchové venděte, neb v našem stavě tělesenstvie za málo platí.
V ten čas také otec jeho, jenž doma sám bieše ostal, do kláštera všed, s nimi svatý život veda, dobřě skonal. Sestra také jediná jeho, ješto za mužem u veliciej rozkoši pyšně bydléše, jednú hrdě sě připravivši, aby své bratřie navščievila, s množstvím lida do kláštera jěla. To svatý Bernart zvěděv, jakžto diáblovu siet, ješto siré dušě lapá, potupil, vyníti k niej nikakž nechtěl. To ona uzřěvši, ež k niej ani svatý Bernart ani který jejie bratr vyníti chce, v horkém pláči sě rozžalostivši, vecě: Ó, milý hospodine, ač sem hřiešná, však to vědě, ež jest pro všě hřiešné spasitel na kříži umřěl. A proto, ež sě hřiešná pobzi[1413]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. popuzi, Ms. al. czigicz czigi“, přišla sem múdré a svaté rady hledajíc. Tupí li mě bratr mój, ale neslušie sluzě božiemu, by mú hřiešnú duši potupil. Rcěte jemu, ať ke mně vynde, a což k mému spasení přikáže, to ráda učini. To svatý Bernart uslyšav, k niej se vší vlastní bratří vyšel, ale ež jiej od manželského stavu, ež mužě mějieše, rozvésti nemohl, radu jiej duchovní dal a řka: Poslúchaj mne, sestra milá, chvály tohoto světa sě vzdaluj a tak jako
