[444]číslo strany rukopisuostalo, duostojnějie jejie tělu věcšie cti byl by dopřál, aby jejie hrobu veš svět čest i chválu vzdával než jiným svatým. A nadto viece praví svatý Bernart: Když tomu bóh chtěl, aby to svaté dřevo, na němžto syn boží od polodne do večera pněl, bylo po všem světu u veliciej cti jmieno, velím viece tělo matky božie Marie, v němžto jest devět měsiecóv nošen, v duostojenství i u věčné cti ostati by jmělo. A když nám jest toho hospodin zřejmě na světě neostavil, jisté znamenie v zavřeném rozumě nám ostavil, jež ji jest i s tělem i s duší k sobě do nebes vzal. Opět k témuž praví svatý Augustin: Znamenaj každý syna božieho dobrotu, kak se jest měl milosrdně k svéj miléj matce, když jej v svém svatém životě nosivši i porodila, přes přirozený běh ji zbavil bolesti a se nezbavil plakánie, ona rodieci radovala se, jakžto svatá cierkev zpievá: Když jsi rodila, tehdas se radovala a on se porodiv, plakal. Podlé múdrého Šalomúna pověděnie v Knihách múdrosti, prvý hlas k lidskému podobný vypustil sem pláč. A když jiej jest to odpustil, aby jie na porození nebolelo, kak to móž býti, by jejie svaté tělo črvóm bylo jiesti dáno.
Ještě k témuž praví svatý Augustin: Věrnému synu slušie, aby na všech miestech po vše časy na svú milú matku pomněl v sčestí i v nesčestí, když se jemu zle neb dobře vede. Proto znamenaj každý, ež syn boží, pně v svém tělesenství, trudně na kříži přehrozné muky trpě, avšak v téj mdlobě svoji oči vzved, milostivě na svú ma[445]číslo strany rukopisutku
