[371]číslo strany rukopisuřekl k nim: Kto chce za mnú jíti, ten poď. I šel s nimi k tomu Atile. A jakž jeho brzo Atila zazřěl, tak inhed s koně sskočiv, přěd jeho nohy padl a řka k ňemu: Otče svatý, což ráčíš, to na mně pros. Tehda svatý otec Lev papež prosil na ňem, aby z těch vlastí jěl a jich viece nehubil a vězně propustil. To všeckno rád míle Atila učinil. V tu dobu počěchu Atile jeho sluhy porokovati a řkúce: Nade vším světem vítězě, i dáš sě jednomu popu[1175]podtrženo, Hankova excerpce přěmoci. K tomu Atila vecě: To sem učinil pro své a pro vaše dobré, neb sem viděl, ano jeden rytieř silný na jeho pravici s nahým mečem stojí a takto ke mně řka: Neučiníš li toho, cožť tento svatý otec káže, se všěmi svými zahyneš.
Jedněch také časóv svatý otec Lev papež uslyšav, ano dva slovutná člověky Euticus a Nestorius na mnohých miestech u písmě blúdíta, napsal jeden list, chtě poslati Pabianovi, biskupovi z Konstantinopolim, proti těmato dvěma. Jenž list prvé než poslal, na hrobu svatého Petra apoštola[aik]apoštola] apoſtala položiv i dal sě na puost a na modlitvy a řka: Ty jsi, svatý Petře, jemužto jest svatá cierkev nad jiné nade všě poručena, chybil li sem na čem, co sem psal na tomto listě, ty rač polepšiti i popraviti. Potom po čtyřidcát dnech zěvil sě svatý Petr svatému otci Lvovi a řka: Četl sem tvuoj list i popravil sem jeho. Tehda svatý otec Lev papež ten list, šed, ohlédal i nalezl, ano což bylo potřěba popraviti, to svatý Petr svú rukú napsal. Toťe ten svatý otec Lev papež, jenžto ducha svatého naučením mnoho svatého písma svým vykládaním osvietil a tak v čistotě
