[372]číslo strany rukopisusvatý život veda, bohu sě dostal. Amen.
Svatého Nazaria[1176]zapsáno jinou, mladší rukou
Svatý Nazarius, mučedlník boží, byl syn jednoho žida slovutného z Říma, tomu řekli Afrikan, ale matka jeho byla nábožná křesťanka, jižto křstil byl svatý Petr apoštol. Téj jmě bylo Perpetua. Když byl svatý Nazarius devět let vstář, velmi sě divieše, vida otcě i mateř v rozličnéj vieřě bydléce a tak sě divě mysléše: Ke kteřiej[1177]koncovka podtržena Hankou by vieřě přistúpil, k židovskéj li s uotcem, čili ke křesťanskéj vieřě s mateří? Nebo oba jej na svú stranu táhniesta. Ale jakž tomu duch svatý chtěl, po matcě k svatéj vieřě[ail]vieřě] wierzy křesťanskéj přistúpil, jehožto svatý Linus papež pokrstil. To otec zvěděv, jal sě jemu velmi od toho odmlúvati, pohrožujě rozličnými mukami, jakžto sú křestěné rozličně mučeni. A když otci nikakž nepovolil, ale vždy křesťanské viery sě přídržal, přietelé jeho bojiece sě, aby pro to nebyl zahuben, jemu radu dali, ež pojem sedm sumníkóv[1178]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. služebnikow“ svého otcě, nabrav s sobú všeho dobrého dosti i bral sě do vlaských vlastí a tu, což měl, to vše mezi chudé rozdal. Potom od toho času desáté léto do města Mediolána přišed, svatého Jervazie a Protazie tu v žaláři věziece nalezl. K nimžto přišed, jich svatými slovy posílil. To lidie uslyšěvše, jež on těch vězňóv posilije, jemše jeho, k starostě, jenž miesto cie[373]číslo strany rukopisusařě
