[369]číslo strany rukopisuvěřte, neb to jistě vědie, jež přěd tiem ciesařem Deciem smy utekli, jenžto jest s nuocí[1172]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. smoczy snoczy“ vjěl do tohoto města, ač jest toto město Efezum.
Tehda svatý Martin biskup počě mysliti sám v sobě a řka k starostě: Věz to, starosto, jest toto viděnie, jež chce hospodin zěviti skrzě tohoto mladého člověka. V tu hodinu odtad vstavše, s Malchem a s velikým sborem lidí na tu horu jidú. Tu Malchus najprvé k tovařišóm v jěskyni všel a po ňem svatý Martin biskup a po nich jiní. I nalezl svatý biskup list mezi kamením, an dvěma střiebrnýma pečetma zapečetěn. Sezvav vešken lid i počě jej přěde všěmi čísti, na ňemž vešken jich život popsán byl a tomu také, jakž byli v téj jěskyni kamením zavaleni, na tom listě tři sta a dvě a sedmdesát let nalezli. Tomu sě počěchu všickni diviti, hlédajíc na ty svaté v jěskyni, ani sedie, stviece[1173]podtrženo Hankou, in margine různočtení „ſwietiecze“ sě jako ruožě. Proňežto klekajíc, bohu chválu všickni vzdali.
Tehda inhed svatý biskup a ten starosta vzkázachu ciesařovi: Teodozio, prosiece, aby pospěl přijieti, chtěl li by bohem zěvené divy viděti. To rád ciesař uslyšav, z svého sě smutku, v ňemžto za obyčěj bieše, utěšiv, k nim brzo pospěl i jěl skrzě Konstantinopolim město až do Efeza. Proti ňemužto, jakž slušie, všickni cně vynidú a s ním tam na huoru Celion k jěskyni jěli. A jakž ti světí ciesařě uzřěchu, svietiechu sě jich tváři jako slunce. Tehda ciesař přěd nimi padna, boha pochválil a vstav, všěcky přitulil, pláčě a řka: Tak vás vizi, jakžto bych viděl hospodina, jenžto svatého Lazařě vzkřiesil. K ňemužto svatý
