[374]číslo strany rukopisupřišel. Tehda odtad tak svázána pryč k ciesařovi vedechu, tepúc Celsa pacholíka, an pláče, veléc jemu spieše za ním běžeti. A když jě Nero uzřěl, kázal jě v žalář vsaditi, až by vymyslil, kterým by jě mučením umořil.
V ty časy Nero ciesař své lovcě lovit zvěři poslal, netáhli počieti loviti, až sě veliká moc zvěři vyrazivši, v jeden sad v Neróv uběhši, mnoho lidí ranila i zbila a sám Nero ciesař odtad s uraženú nohú na svú sien jedva utekl. Pro ňenžto[1185]podtrženo, Hankova excerpce úraz mnoho dní ležal, až sě v jednu hodinu na tato dva svatá rozpomanuv, jal sě mysliti a řka: Najspieš mi sě toto přihodilo, jež sě na mě moji bohové hněvají proto, že sem tyto vězně tak dlúho živil. Proňežto inhed kázaním ciesařovým svatého Nazařě a toho pacholíka Celsa rozličně trýznivše, přěd ciesařem postavichu. A když Nero uzřě, ano sě jich tváři jako slunce stvie[1186]podtrženo, Hankova excerpce, mnieše, by to jich čáry bylo, protož inhed vecě: Zbavte sě svých čáróv a našim sě bohóm modlte. Tehda inhed svatého Nazařě do chráma k modlám vedli. Tu poklek, hospodina poprosil, aby sě ty modly zpadaly. Netáhl sě pomodliti, až sě všěcky zlámachu. To uslyšav Nero, kázal jej u moře uvrci a řka: Střěžte dobřě, bude liť chtieti utéci, jmúce jeho užžěte a popel po moři rospěte[1187]podtrženo Hankou, in margine různočtení „rozespiete“. V tu dobu Nazarius a ten pacholík Celsus na bárku vsazen a tu na vysoké moře vzpluvše, z bárky jě vyvrhli. A inhed sě v tu dobu veliká búřě na moři vztrhla. A když sě velmi ti, jíž na bárcě biechu, bojiechu, aby neztonuli, žělejíc toho, co sú nad těmi svatými učinili, vesřěvše, uzřěchu, ano svatý Nazarius s svým pacholíkem Celsem po vodách vesele jdú, k lodí sě blížiece.
