[367]číslo strany rukopisuna mysli: I kaká jest toto proměna, včera nesmějieše ižádný Jezukrista jmenovati, a juž všickni v Jezukrista věřie. A snad toto město nenie Efezum, neb jest jinak uděláno a k tomu podobného nikdiež nevědě. A když počě tázati lidí, toto li jest město Efezus, řekli jemu, ež to jest[1166]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine. V tom omyle jě sě mysliti, aby sě k tovařistvu vrátil, avšakž do chlebnicě[1167]podtrženo, Hankova excerpce jide.
A když peniezě za chléb vydáváše, počěchu sě pekaři diviti a řkúce: Kde jest tento mladec[1168]podtrženo, Hankova excerpce starých peněz poklady nalezl? To Malchus uzřěv, ani spuolu mezi sebú mluvie, užasl sě velmi, bojě sě, aby ho přěd ciesařě Decie nevedli. Proňežto jim vecě: Mějte sobě i chléb i peniezě, jedno mi pryč jíti dajte. V tu dobu oni jej stavivše, počěchu tázati: Odkad si? Tys starých ciesařóv poklady nalezl, pověz nám, kde jsú, ať budem jich s tobú účastni. Tak tebe nepronesem, jinak sě nikakž neutajíš. Tehda Malchus velikým strachem nevědieše, co jim odpověda. To oni uzřěvše, ež mlčí, za hrdlo jej osidlavše[1169]podtrženo, Hankova excerpce, skirzě ulicě na tržišče jej vedú, i pojide řěč veliká, druh druhu pravě, jenž ten mladec staré poklady nalezl. A když sě k ňemu všicka obec sběhla, dívajíc sě jemu, počě sě Malchus ohlédati, zda by koho z svých přátel poznal, jěžto živy všěcky mnieše. A když ižádného nepoznal, stáše jako pomámen mezi všěmi lidmi toho města.
To vzvěděv svatý Martin biskup a starosta z Říma Antipater, jenžto bieše těch dní do města přijěl, vzkázašta měščanóm, aby Malcha přěd ně i s penězi přivedli. A když Malcha přěd ně do kostela přivedli, velmi sě báše, mně, by jej přěd ciesařě Decie
