[370]číslo strany rukopisuMaximian vecě: Věř mi, ciesaři, jež pro tě nás vzkřiesil hospodin přěde dnem súdným, v ňemžto mají všickni z mrtvých vstáti, aby tomu uvěřil, že jest jistě z mrtvých vstánie. Nebo jakeže děťátko v životě své matky, žádného úraza nečijě, živo jest, take smy my byli ležiece živi, spiece nic smy nečili. A jakžto brzo řekl, tak těch sedm svatých, na zemi sě poklonivše, dušě své pustili a ty do nebeského králevstvie andělé vzěli. V tu dobu ciesař na nich padna, s velikým pláčem jě cělováše, odtad šed, král kázal jim hroby zlaté přičíněti. Tehda té noci jemu sě zěvivše, zapověděchu a řkúce: Jakež smy dřieve v zemi, točíš v jěskyni, ležěli, takež i ješče nás nechaj, dokad nás opět hospodin nevzkřiesí. To ciesař znamenav, to miesto krásně připraviv, ta svatá těla tu pochoval.
Svatého Lva papeže[1174]zapsáno jinou, mladší rukou in margine
Svatý otec Lev papež svatú cierkev dobrými ustaveními mnozě osvietil. Čte sě o ňem, ež jedněch časóv preláty a všeho křesťanstvie duchovné starosty spuolu sezval do toho města, jemužto Kalcedon dějí. Na tom sbořě ustavil, aby dievka nebeská, Jezukristova mátě Maria, byla vzývána matka božie, neb v dřěvných časiech nikte tak neřiekal, jedno všickni jiej řiekali mátě Jezukristova. Tehdyž také ustavil, aby duchovné panny byly črnú vélí na hlavách vélovány.
Za jeho časóv ciesař Atila vlaskú zemi válkú hubieše. Tehda svatý otec Lev papež v kostele u svatého Petra v Římě dal sě na modlitvy tři dni a tři noci a potom odtad vyšed, pozvav svých slúh přěd sě,
