[264]číslo strany rukopisupohana dci běsa[734]podtrženo, Hankova excerpce v sobě jmějieše, svatý Petr k němu vecě: By ty v Jezukrista uvěřil, tvá by dci inhed zdráva byla. K němužto Artemius vecě: Divné mi jest, kak by mohl tvój buoh mú dceru uzdraviti, an tebe z toho vězenie ode mne zprostiti nemóže. K tomu svatý Petr vecě: Mocenť jest mój hospodin od tebe mě zprostiti, když ráčí, aby skrzě krve prolitie k věčnéj k jeho chvále přišel. K němužto Artemius vecě: Káži tě dvojimi řetězi okovati, a zprostí li tě tvój buoh a dceru mú uzdraví, inhed vieru vaši přijmu.
Když sě to vše stalo, ež svatý[aga]svatý] ſwate Petr okován, tehda zjěvil sě té noci svatý Petr Artemiovi, držě kříž svatý v rucě. Přě nímžto Artemius inhed padl a dcera jeho inhed zdráva byla. A potom svatý Marcellus pokřstil se vší čeledí a mnoho sě jiných pro ten div na vieru obrátilo. Proněžto ciesařóv starosta, jenž tehdy bieše, rozkázal, aby svatého Petra a svatého Marcella na daleký ostrov zavezúc, hlavy jima stínati. Tehda když jima kat, jemuž jmě bylo Dorotheus, hlavy sťal, uzřěl, ano jich dušě anděli do[735]zde je omylem zapsáno nebesa, neškrtnuto nebes nesú. Proněžto v Jezukrista uvěřiv, buohu sě dostal.
Život svatú dvú mučenníkú, svatého Prima a Feliciana
Svatý Primus a svatý Felicianus, buožie mučedlníky, když svatú vieru plodiesta, za těch časuov tú dvú ciesaří, Diokleciana a Maximiana, pohanská kniežata, když na ně přěd ciesařoma žalovali, kázali jě v žaláři zavřieti. A když sě modlám pohanským nerodila modliti,