Svatá Petromila, dci svatého Petra apoštola, na divy krásná byla. Ale jež krása světa tohoto mnohým jest dušiem na škodu, chtěl tomu svatý Petr, aby Petromilu zimnicě skrotila, proněžto za obyčěj nemocna bieše.
Tehda jeden[afv]jeden] gieden čas, když sě učenníci k svatému Petru sebravše seděli, Titus k němu vecě: Ty všěckny jiné uzdravuješ, proč dáš Petromile ležěti? K tomu svatý Petr vecě: Jest jiej toho potřěba, aby ponemáhala[731]podtrženo, Hankova excerpce, ale aby sě nad ní nerozpakovali, staň sě, jakž vám líbo. A inhed k niej vecě: Vstaň, Petromilo, posluhuj nám. A jakžto svatý Petr vecě, tak ona zdráva vstavši, jim posluhovala. A jakž jim odslúžila, tak jiej svatý Petr vecě: Petromilo, vrať sě na své lože. To ona učinivši, inhed jako i dřieve od studenéj nemoci lehla. V niejžto nemoci když sě u buožiej milosti dobřě potvrdila, tehdy ji[732]původně zapsáno „gye“, „e“ vyradováno svatý Petr od té nemoci uzdravil. Zatiem jeden[afw]jeden] gieden hrabie jménem Flactus pro jejie[afx]jejie] giegye velikú krásu chtěl ji rád sobě za manželku pojieti. Jemužto ona vecě: Žádáš li mě za hospodyni jmieti, dobuď panen ke mně, ať mě poctivě do tvého domu vedú. To on rád uslyšav, jal sě všěch připravovati i panen dobývati[733]slova i panen dobývati mezi řádky písařem B. A zatiem svatá Petromila postieci sě na modlitvu sě k buohu oddala a buožie tělo přijemši, nemocna slehla a třetí den skončěvši, buohu sě dostala. Amen.
Život svatého Petra a svatého Marcella
Svatý Petr, buoží mučenník, když pro křesťanskú[afy]křesťanskú] krzyeſtanſku vieru od jednoho[afz]jednoho] giednoho pohanského starosty, jemužto jmě Artemius, v žaláři držán. A toho
