vyn[144]číslo strany rukopisude k niej jeden nádobný[435]podtrženo, Hankova excerpce kmet, přěd nímžto jiden pacholík světlo a rozličné lékařsvie nesieše. V tu dobu jiej ten kmet vecě: Kakž koli tento zabylý súdcě trpkými mukami ztrýznil, všakž ty jeho svým spravedlným otpoviedaním[lt]otpoviedaním] otpowiedany viece mučila. A tvé veliké u prsech mučenie obrátí sě jemu[lu]jemu] giemu v hořké otplacenie. A protož stál jsem při tom, ještos mučena, a viděl jsem, ež muožeš ješče uzdravena býti, proto jsem k tobě přišel. K němužto svatá Háta vecě: Já jsem nikda na tělesné lékařstvie netbala. K niejžto ten kmet vecě: Nestyď sě mne, dci milá, neboť jsem křesťan[lv]křesťan] krzieſtyan, nejmáš sě mne správně styděti. K tomu ona vecě: A čeho bych sě jměla styděti, a tys tak počestný kmet a já jsem tak nemilostivě zbita i zedrána, až na mě hrozno jest hlédati. Ale tobě, milý otče, děkuji, ježs[lw]ježs] giezs mne ráčil navščieviti. K niejž on vecě: A proč mi nepřěpustíš, abych tě uléčil? K tomu ona vecě: Nebo jmám mého milého Jezukrista, jenžto jediným slovem, kohož chce, uzdraviti móže. A protož ráčí li[lx]li] l, mě ten uzdraví. Tomu slovu sě ten kmet počestný ulyzna[436]podtrženo, Hankova excerpce, vecě: A já jsem apoštol Jezukristóv a on mě k tobě poslal, abych to dal věděti, jež ve jmě jeho jsi uzdravena. A to řek apoštol, inhed zmisal. V tu hodinu svatá Háta inhed na zemi padši, buohu z toho poděkovavši, nalezla sě na tom miestě na všem životě i na prsech tak cělú i zdravú, jako kdy dřieve byla. A když jejie[ly]jejie] giegye strážě, jižto jie střěžiechu, velikú světlost uzřěly, velmi